Do soutěže Díky, trenére nominoval velmistr David Navara (30), nejlepší český profesionální šachista, trenérskou legendu Evžena Gonsiora (84). „Je to člověk, který obětavě pečoval o několik generací šachistů a dělá to dodnes,“ vysvětlil, proč vybral právě jeho, přestože ho přímo netrénoval.
S basketbalem začínal v Holicích u Pavla Welsche, otce slavného českého hráče Jiřího. „Dodnes mi v uších zní jeho pokyny,“ říká s úsměvem 19letý Viktor Půlpán, velká naděje českého basketbalu, když vzpomíná na svého prvního trenéra.
Prvním trenérem Zdeňka Haníka (57), předsedy Českého volejbalového svazu, bývalého reprezentanta a reprezentačního trenéra, byl jeho otec. „Trénoval nás volejbal a hokej. A protože v Rychnově nad Kněžnou nebyl zimní stadion a přírodní led vydržel tak měsíc, začal jsem hrát volejbal,“ řekl při rozhovoru pro redakci Díky, trenére.
Na trenéry, kteří obdrželi mail s nominací do soutěže Díky, trenére, čeká milá výzva v podobně vyplnění dotazníku. Ten by měl trenéra nebo trenérku představit pořadatelům. První část unikátní soutěže Díky, trenére hledající takové, kteří mohou svým působením inspirovat ostatní, začala 2. března a potrvá do 14. června.
Německo, Španělsko, Anglie, Nizozemsko. Fotbalovým velmocem můžeme v budoucnu konkurovat, a to především v kvalitní práci našich trenérů již od nejmenších dětí. Antonín Plachý, vedoucí trenérsko-metodického úseku Fotbalové asociace České republiky, shrnuje plán.
Jezdí na motorce, občas skočí z rampy, předvede trik... Žádná dřina? Naopak! Libor Podmol (30), mistr světa ve freestyle motokrosu z roku 2010, přistupuje k tréninku od svého mládí velmi zodpovědně. A na rozdíl od ostatních asi netradičně.
Chvilku poté, co se seznámil se soutěží Díky, trenére, popadl tužku a na čistý bílý papír napsal: „Míč na zemi, hráč na zemi.“ A basketbalista Jiří Welsch (35) také hned vysvětlil, co ta slova znamenají.
Rukama Pavla Vrby, úspěšného fotbalového trenéra, prošlo hodně šikovných kluků, také pozdější reprezentant Václav Svěrkoš. Třeba bude jednou také vzpomínat na dětské začátky s trenérem Vrbou, jako on na dva muže, jímž chce poděkovat.
K ragby ho vedl otec a v pěti letech ho vzal do pražského klubu RC Praga. Do ní se reprezentant Robert Voves (34) vrátil po devíti letech z Francie, kde se tímto náročným sportem, jako jeden z mála hráčů z České republiky, profesionálně živil.
To, že stále chytá za Tatran Střešovice v extralize i za reprezentační tým, přičítá Tomáš Kafka působení trenérů, s nimiž se v dlouhé kariéře setkal. Začala v pražském klubu už v roce 1998 a během ní získal tři medaile z mistrovství světa.
