Půlpán: velkou basketbalovou naději NBA neláká

S basketbalem začínal v Holicích u Pavla Welsche, otce slavného českého hráče Jiřího. „Dodnes mi v uších zní jeho pokyny,“ říká s úsměvem 19letý Viktor Půlpán, velká naděje českého basketbalu, když vzpomíná na svého prvního trenéra. „Ano, pan Welsch byl přísný, ale musím říci, že mi to pomohlo.“ V jeho kariéře ho žene jedna věc – vyrovnat se právě Jiřímu Welschovi!

Diskuse o basketbalu patřily u Půlpánů ke každodennímu rituálu, kromě otce se mu věnovala i jeho dcera. A na sestru, když hrála zápasy, se Viktor chodil dívat. A právě tahle skutečnost ovlivnila šikovného kluka tak, že dal přednost basketbalu před fotbalem. Bylo šťastné rozhodnutí, vždyť Viktor Půlpán, rozehrávač týmu BK Pardubice hrajícího v NBL, je největší nadějí pro budoucnost českého basketbalu.

„Učit jsem se začal u pana Welsche, otce Jiřího. Dodnes slyším to jeho, běž do koše, nebuď podavač. Mě totiž nejvíc bavilo donekonečna někomu přihrávat, takový ten kolotoč kolem šestky. Naběhnout pod koš a pak vystřelit, to mi moc neříkalo,“ připomněl Půlpán své začátky v Holicích. Do Pardubic ho přivedl Luboš Růžička, další z trenérů, kterým prošel rukama.

„Víc střílej, neboj se toho, nutil mě. Moc mě naučil. Vlastně od každého, kdo mě trénoval, mám v sobě něco. A v podstatě se všichni shodli, že jako rozehrávač musím být rozhodnější při střelbě a víc brát zodpovědnost na sebe.“

V sezoně to samé denně slyší i od trenéra pardubického áčka Dušana Bohunického. „A tak se domluvíme s pár kluky a mimo oficiální trénink chodíme do haly trénovat střelbu. Vystřelím stokrát i víckrát. Když se dívám v televizi na Euroligu nebo NBA, udivují mě právě rozehrávači. To je síla, jak jim to tam padá zdálky. V jejich podání to vypadá jako samozřejmost, jsou při střelbě tak sebevědomí,“ řekl Půlpán.

Rozehrávač z Pardubic pochopitelně dumá o další kariéře. Přiznává, že kdyby dostal zajímavou nabídku hrát za nějakou americkou univerzitu, kývl by na ni. Pak by si to třeba namířil zpátky do Evropy, až by ho chtěl nějaký dobrý klub. Zůstat v zámoří, a třeba se někdy dostat do NBA, ho neláká.

„Jak bych tam asi dopadl se svými osmdesáti kily mezi těmi svalnatými obry? Navíc jejich rozehrávači jsou úžasní střelci,“ vysvětlil Půlpán a přidal další argument. „Nemůžu si pomoct, ale evropský basket se mi líbí víc. Připadá mi kreativnější a rychlejší. V NBA se mnohdy hraje ve volnějším tempu. Ovšem zase pod košem se to mnohem víc řeže.“

Mladý basketbalista má dva vzory. V Pardubicích je to americký rozehrávač Levell Sanders a pak Jiří Welsch, syn jeho prvního trenéra. „Sanders mi moc pomohl, když jsem se z juniorky stěhoval do áčka. Má moře zkušeností a všem mladým nezištně radí. Mně zdůrazňuje, zklidni to, nelítej tolik, komunikuj se spoluhráči, kašli na to, že ligu hrají už milion let. A Jiří Welsch? V kariéře mě žene dopředu vyrovnat se jemu. Hrát s takovým klidem. Mít jeho periferní vidění a schopnost vybrat vždy nejlepší řešení sebesložitější situace,“ poukazuje Půlpán, který byl na dvou tréninkových kempech pořádaných Welschem. „Už při nich mě nadchl. Byl to on, kdo mě motivoval a přivedl k tomu, že jsem se zařekl, že se nikdy nebudu na tréninku flákat,“ dodal Půlpán.

sdílet | Zpět