Rozhodnuto, tři trenérky a sedm trenérů tvoří finálovou desítku sportovně-společenské akce Díky, trenére. O tom, kdo z nich se stane Trenérem mládeže roku 2017 a následníkem Michala Eisenkolba a Michala Bízy, vítězů prvních dvou ročníku, se rozhodne v sobotu 14. října v Aréně Sparta na Podvinném mlýně v Praze.
Když Iveta Brabcová vybírala sport pro svoji dceru, volba padla na házenou, kterou Iveta sama v mládí hrávala. Nejprve chtěla být podle svých slov jen k ruce, pomoct dceři s taškou a s pitím, o pár měsíců později už získala první trenérskou licenci. Po šesti letech trénování za Ivetou do Žirovnice dojíždí i děti z 30 kilometrů vzdálených měst a pod jejím vedením sbírají úspěchy na mezinárodních turnajích. V letošní anketě Díky, trenére patří mezi TOP 30.
Odvaha postavit se šikaně v dětství stála na počátku úspěchů trenéra thajského boxu Martina Vaňky z Třince. Aby se ubránil, začal se učit bojovým sportům. Vyzkoušel jich hned několik, ale až u thajského boxu zůstal. Učaroval mu totiž možností bojovat lokty i koleny bez chráničů. Podporovat odvahu a zdravé sebevědomí chtěl ale dál. Vychoval mistry světa i Evropy a dnes patří k nejúspěšnějším trenérům v republice. Teď je v anketě Díky, trenére mezi TOP 30. Svůj úspěch ale bere se skromností.
Byl to otec, který učil hrát fotbal trenéra mládeže FK Ústí nad Labem Milana Seidla od jeho pěti let, stejně jako později jeho mladšího bratra. Milan zůstával na hřišti i na jeho trénincích a pozorně sledoval, jak to táta dělá. Netušil, že se to jednou bude hodit.
A pak že malé sporty nemůžou konkurovat těm velkým. Stačí se podívat na projekt Díky, trenére, kam se mezi třicítku nejlepších dostala další trenérka aerobiku a fitness týmů. Tentokrát se mezi nejlepší dostala Bára Ptáčková, která připravuje talenty už patnáct let a mezi jejími svěřenci je celá řada mistrů Evropy i světa. „Jsem strašně šťastná, protože určitě není lehké porovnat v té anketě trenéry z celé republiky a z různých sportů,“ tvrdí.
Na začátku téhle badmintonové parády byl volejbal. Právě díky němu je dnes v Aši oddíl, kde se s balonem nehraje jen nad vysokou sítí, ale jsou tam i vášniví vyznavači badmintonu. A právě díky raketovému sportu se šíří sláva ašského oddílu do světa. Jeho trenér Vítězslav Kokoř se dostal v anketě Díky, trenére mezi TOP 30 a to je parádní úspěch. „Mám radost, v klubu jsem předseda, marketingový manažer a taky trenér. Dělám spoustu věcí najednou, ale chci říct, že bez spolupráce s rodiči i kolegy trenéry by tohle nebylo,“ prohlašuje Kokoř.
Kdo se postaví po bok Trenérů mládeže roku 2015 a 2016 Michala Eisenkolba a Michala Bízy, vítězů dvou úvodních ročníků sportovně-společenské akce Díky, trenére? První z nich trénuje v Praze malé florbalisty, druhý v Hodoníně fotbalisty a oba zdobí umění přivést děti k pravidelnému sportování.
Děti trénuje Martin Staněk už 15 let. Začal s florbalem, k němuž přivedl i syna. Toho časem začal víc bavit hokej a tak otec, který ho aktivně hrával, se k němu vrátil jako trenér ve Slavoji Český Těšín. Jenže když viděl, jak to s výchovou dětí v klubu chodí, šla mu hlava kolem.
Florbal je fenomén dnešní doby, ten snad nemohl v projektu Díky, trenére scházet. Nominaci do TOP 30 dostal Matěj Koňařík, který vede malé talenty ve Zlíně. Když v patnácti letech skončil s fotbalem, hledal nový sport a florbal to u něj vyhrál na celé čáře. Teď už si bez něj neumí představit svůj život. „Když vidím děti, jak jdou nahoru, jak rostou jako hráči i jako osobnosti, je to nádhera. Samotného mě zajímá, kam až to dotáhnou,“ směje se šéftrenér zlínského klubu. Je to jeho srdeční záležitost, o většině dětí něco ví, když je šéftrenérem tři roky.
Ani fotbal, ani hokej. Teplického rodáka Milana Knébla učaroval stolní tenis. A teď tohle svoje řemeslo učí mladé vyznavače ping pongu. Trenérem už je pětačtyřicet let, pořád z něj ale cítíte obrovské zapálení a nadšení. „Když se začne dařit, tak zapomenete na všechny starosti okolo. A když přijdou úspěchy, třeba nějaký titul, tak je zahodíte za hlavu třeba na deset let.
