Šestnáct hodin týdně věnuje přípravě atletických talentů v pražském SC Radotín Tomáš Vodička. Na starosti má držitel třetí trenérské třídy v atletice, druhé ve fitness a licence TAP českého atletického svazu na osm desítek malých sportovců ve věku čtyři až jedenáct let. „V téhle činnosti jsem se našel, práce s dětmi mě vždycky bavila, jsem rád, že s nimi můžu být každý den, je to skvělé odreagování. A když za vámi děti nebo rodiče přijdou, že se jim trénink líbil, je to úžasné,“ říká Vodička, který se dostal do třicítky vyvolených v projektu Díky, trenére.
„S holkama jsme na školním hřišti, kde se konal nábor do sportovních kroužků, spíš pokukovaly po klucích. Po chvíli nás oslovil jeden pán. Děvčata, pojďte do oddílu k nám. Pěkně si zaběháte v přírodě a dostanete k tomu taková zajímavá pípátka.“ říká trenérka letošní Top 30 Marcela Šrůtová.
Život je boj a je dobré být na to připravený. Hlavní trenér školy bojových umění v Plzni Petr Gabriel je ve svém živlu, když může předávat zkušenosti mladým nadšencům se zájmem o tenhle sport. A není jich málo. Gabriel se téhle činnosti věnuje už devatenáct let, má druhou trenérskou třídu. Teď se navíc dostal i mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére.
Tomu se říká unikát. Miroslav Radek Urminský vozil dceru jako správný táta na trénink a koukal, jak si vede. Pak jednou hlavní trenérka zapomněla malým moderním gymnastkám říct, že trénink odpadá a tak pro jednou zaskočil. A tím nastartoval příběh jako z pohádky, dnes trénuje 36 sezonu, k tomu přijal i funkci rozhodčího. A v projektu Díky, trenére se dostal mezi třicítku vyvolených.
Trenérka Alena Valášková propadla kouzlu národní házené. Šestadvacet let tenhle sport hrála, teď už se mu šestým rokem věnuje jako trenérka. Tohle je prostě láska na celý život. „Je to taková moje srdeční záležitost, tenhle sport moc lidí nedělá,“ vykládá trenérka, která se objevila v elitní třicítce projektu Díky, trenére.
Když se jmenujete Poborský, nemůže to snad dopadnout jinak a vaším milovaným sportem je fotbal. Samozřejmě, že nemusíte mít nic společného s vicemistrem Evropy z roku 1996 Karlem Poborským, ale osud vás prostě spojí s fotbalem. To platí i pro Lukáše Poborského, jenž sám hrával a nyní trénuje děti v týmu FK Lev Neštěmice. Zároveň se dostal mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére. „Soutěž jsem znal z novin a televize, ale že se dostanu do třicítky, to jsem jednoznačně nečekal,“ usmívá se kouč malých fotbalistů.
Návodem pro celoživotní činnost trenérky sportovní gymnastiky Jany Pražákové se stala myšlenka profesora Pavla Koláře, uznávaného fyzioterapeuta zabývajícího se pohybovou patologií dětí, v mládí gymnasty. Na děti se nemůžeme dívat jako na jakousi zmenšeninu dospělých. Chceme-li v nich rozvíjet chuť sportovat či najít mezi nimi opravdový talent, musíme je k tomu dovést hrou. Dítě si potřebuje především hrát.
Nevydělá milióny, ani nezíská zahraniční angažmá, které jí zabezpečí do konce života. Není to fotbal ani hokej. Když se Ludmila Boušková rozjede, není k zastavení a z každého slova je znát, že hoří pro svůj sport. I když slovo hoří, asi není na místě. Dělá totiž hasičský sport, v němž vychovává malé dobrovolné hasiče. Sedm hodin týdně učí různým disciplínám malé nadšence. Tenhle sport ji doslova pohltil a díky němu se také dostala mezi třicítku nejlepších v projektu Díky, trenére
Třicet hodin fotbalu týdně, to je pořádná porce. A pořád dokola. Trenér Zdeněk Grygar je opravdový fotbalový nadšenec, který připravuje mladé hráče v Baníku Ostrava. Držitel B licence se trénováním živí, stará se o sto dvacet fotbalistů mladší a starší přípravky. Za elán a nadšení, s jakým se své profesi věnuje, se zaslouženě probojoval mezi třicítku nejlepších v rámci projektu Díky, trenére. „Když jsem se to dozvěděl, byl jsem dojatý. Je to odměna. Jsem rád, že si lidé všimli práce, kterou odvádím,“ tvrdil při naší návštěvě v Ostravě.
Cheerleading mají lidé ve svých představách spojený s krásnými roztleskávačkami na sportovních utkáních. Nikola Dohnalová, která je trenérkou v tomhle sportu, vás ale okamžitě vyvede z omylu. „Je to sport, který je ale jiný než ty klasické,“ přesvědčuje. „A taky je hodně týmový,“ dodává mladá dáma, která se dostala do elitní třicítky v projektu Díky, trenére.
