Platí to stonásobně. Děti si musí hrát, říká sportovní gymnastka Pražáková

Návodem pro celoživotní činnost trenérky sportovní gymnastiky Jany Pražákové se stala myšlenka profesora Pavla Koláře, uznávaného fyzioterapeuta zabývajícího se pohybovou patologií dětí, v mládí gymnasty. Na děti se nemůžeme dívat jako na jakousi zmenšeninu dospělých. Chceme-li v nich rozvíjet chuť sportovat či najít mezi nimi opravdový talent, musíme je k tomu dovést hrou. Dítě si potřebuje především hrát.

„Že to stonásobně platí, jsem poznávala už v době studia na Palackého univerzitě. Bydlela jsem tehdy na Kopečku u Olomouce v budově se sluchově postiženými dětmi v zařízení, jehož ředitelem byl můj otec. Začala jsem s nimi cvičit. Zajímalo mě, jestli je možné, když mají takový handicap, připravit je aby mohly závodit. S několika jsme to dokázaly a mně to přineslo spoustu poznatků, které stále využívám. Už to bude 48 let,“ svěřuje se Pražáková.

Závodnice, studentka – a trenérka

Když byla Jana malá, přivedla jí do tělocvičny ve Valašském Meziříčí maminka. S tím, že má skoliózu, je jako křivule a proto musí začít pravidelně cvičit. Ujal se jí trenér Miloš Bortl. Vychoval z ní nejen závodnici, ale přitáhl jí ke gymnastice tak, že později vystudovala specializaci sportovní gymnastika a převážně se živila jako profesionální trenérka 1. třídy. Dodnes, od roku 1973, působí klubu SG TJ Šumperk.

V tělocvičně s dětmi mládne

Kolem svěřenců od 5 do 14 let se točí coby dobrovolná trenérka každý týden přibližně 20 hodin. Tvrdí, že mezi dětmi mládne a zdaleka si nepřipadá na svůj důchodcovský věk. Přijít za omladinou na trénink jí dělá radost.

„Těžko předvídat zda z té dvacítky, co mám teď na krku, někdo vynikne jako třeba sestry Kateřina a Martina Bínovy, které to dotáhly k účasti na mistrovství světa v Japonsku v roce 1995. Když to nevyjde, nevadí. Hlavně, že přivedu děti k tomu, aby si s radostí a chutí hrály. Netuší, jak si přitom pěkně zpevňují tělo, učí se pořádně běhat, šplhat, odrážet, doskočit, orientovat v prostoru, uvolnit se. Mám zkušenost, že kdo projde gymnastickou přípravkou a od nás odejde k jinému sportu, neztratí se v něm. Hlavně aby pak u některého zůstaly,“ přeje si Pražáková.

Momentálně je šumperská trenérka v sedmém nebi. „Představte si, že se už kopou základy. Rodí se přístavba k naší tělocvičně, kam se děti už pomalu nevešly. Snad se toho zázraku dočkám. I mého snu, koberce na prostná s pružnou podlahou,“ těší se zanícená trenérka.

mh

sdílet | Zpět