Allkampf-jitsu? Bojové umění, které nabízí pestrost

Život je boj a je dobré být na to připravený. Hlavní trenér školy bojových umění v Plzni Petr Gabriel je ve svém živlu, když může předávat zkušenosti mladým nadšencům se zájmem o tenhle sport. A není jich málo. Gabriel se téhle činnosti věnuje už devatenáct let, má druhou trenérskou třídu. Teď se navíc dostal i mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére.

Tenhle chlapík se s tím nemazlí. Připravuje vyznavače bojových sportů, ale maká i sám na sobě. Na začátku července třeba absolvoval zkoušky na čtvrtý dan. Snaží se dohnat svého trenéra, o němž mluví s úctou a tvrdí, že měl sám to nejlepší vedení.

Miluje bojové sporty, to je jasné od první chvíle. Že by ale trénoval? Život se mu proměnil v roce 2004, kdy se přihlásil na vysokou školu do Plzně. Právě tam chtěl pokračovat ve vzdělávání bojového umění Allkampf-jitsu, jenže zjistil, že se tamní klub rozpadl. Lámal si hlavu, co s tím, až mu poradil trenér, ať si založí vlastní klub. „Začátek byl těžký, ale postupně jsem si vybudoval menší základnu dospělých cvičenců,“ vzpomíná.

Zlom přišel o čtyři roky později, kdy dal pro změnu na radu jedné ze svých svěřenkyň, která byla ředitelkou mateřské a základní školy. Začal trénovat děti. „Byl to dobrý nápad, šel jsem do toho. Postupně jsem rozjel i víc tréninků v týdnu. A teď je z toho fungující klub, který je v Plzni dobře známý,“ říká hrdě. „Jsem za tu příležitost moc rád, že mi ji osud přichystal.“

Allkampf-jitsu?

Karate nebo judo zná každý, ale proč se rozhodl věnovat pro mnohé neznámému umění Allkampf-jitsu? „Je to obranný systém, moderní novodobé bojové umění složené z více stylů, jako je právě karate a judo. Bojujeme na zemi, děláme obranné techniky proti zbraním. Jsme moderní škola, která se přizpůsobuje nynější době,“ objasní pro neznalé.

A bojová umění jsou sportem, o který je zájem. I když je jednou ze základních podmínek kázeň. „Je nezbytná, aby to fungovalo, předešlo se zraněním. Děti se musí koncentrovat na cvičení,“ tvrdí. Přitom udržet koncentraci dětí, to je mnohdy těžší úkol, než si leckdo dovede představit. „Bez kázně a pozornosti to nejde. Když je v tělocvičně dvacet, třicet dětí, tak nemůžou dělat, co by chtěly, aby si lezly po zdech... To by trenérovi přerostlo přes hlavu,“ říká na rovinu.

Snaží se proto dětem trénink zpestřit, jak jen to jde. Třeba se promění do role dítěte a trénuje s ostatními. „To vždycky zabere,“ usměje se. Děti trénují, po krůčcích se zlepšují a dělají svému kouči radost. „Když vidím spokojené děti, které se na tréninku baví a pustí z hlavy všechny starosti a problémy, které třeba mají, to je pak nádhera,“ tvrdí přesvědčivě. Chce, aby se děti těšily na každý jeho trénink.

Umění Allkampf-jitsu všem nabízí pestrost. Cvičí bojová umění a zároveň fyzická aktivita, která všechny posouvá dál. „Přijdou třeba děti, co mají pohybové problémy, různé svalové disfunkce. A po čase, když vidíte zlepšení, tak vše ocení i rodiče těch dětí. Vidí, jak se jejich dítě posunuje dál, co najednou zvládá,“ říká pyšně.

A nejen to. Dítě získá řadu zkušeností, které se mu budou hodit do dalšího života nejen z pohledu bojových sportů. „Naučí se i respektu jednotlivých cvičenců mezi sebou, musí mít vzájemnou úctu a respekt. Na mém tréninku to je striktní, musí to být mezi nimi jasně dané. Máme kamarádský kolektiv, děti se na tréninky na svoje kamarády těší, to je posouvá v jejich cestě dál. Nestane se mi., že by někdo s někým nechtěl cvičit,“ prohlašuje Gabriel.

Motivací jsou dospělé tréninky

Kromě malých bojovníků ale pracuje i s jejich rodiči. Baví se s nimi o tom, jak si vedou ve škole či školce. „Mnohdy mě i rodiče upozorní, že jsou třeba děti unavené ze školy z tělocviku, abych na to bral zřetel,“ vypráví. A platí to i naopak, když sám zaznamená, že je dítě třeba smutné a není koncentrované, neváhá rodiče o všem informovat. Na dětech pozná, když něco vybočí z normálu. „Jezdíme spolu na soutěže, soustředění, závody, semináře. Tam se o ně starám na tréninku i mimo. Berou mě jako trenéra i kamaráda, já to vnímám stejně,“ tvrdí trenér bojových sportů.

A aby své svěřence co nejvíc namotivoval, dá jim možnost navštívit tréninky dospělých. A oni všechno hltají. „Aspoň vidí, co je čeká do budoucna, kruhové i fightové tréninky. Dostanou se blíž k tomu sportu a jsou za to rády,“ těší trenéra.

Stejně jako jeho svěřenci se i Gabriel sám těší, když může trénovat malé nadšence. „Když jdu na trénink a jsem třeba unavený, tak vím, že až půjdu z tréninku, tak budu mít dobrou náladu. Vždycky mě to nakopne, doslova nabije. Děcka jsou plné radosti. Když udělají zkoušku, když se jim něco povede na tréninku, nebo se něco se naučí, tak je to pro trenéra to nejlepší, co se mu může stát,“ dodává Gabriel, jenž trénuje už devatenáct let.

mh

sdílet | Zpět