Atlet Vodička: Snem je založení akademie pro alternativní výuku

Šestnáct hodin týdně věnuje přípravě atletických talentů v pražském SC Radotín Tomáš Vodička. Na starosti má držitel třetí trenérské třídy v atletice, druhé ve fitness a licence TAP českého atletického svazu na osm desítek malých sportovců ve věku čtyři až jedenáct let. „V téhle činnosti jsem se našel, práce s dětmi mě vždycky bavila, jsem rád, že s nimi můžu být každý den, je to skvělé odreagování. A když za vámi děti nebo rodiče přijdou, že se jim trénink líbil, je to úžasné,“ říká Vodička, který se dostal do třicítky vyvolených v projektu Díky, trenére.

Odmalička sám sportoval. A když u něj zvítězil pocit, že trenéři mnohdy nevědí, co dělají, rozhodl se to prozkoumat. Chtěl se dozvědět, zda jsou jejich metody správné či nikoliv. „Začal jsem studovat sportovní školu a s tím trénovat vlastní svěřence. Spolu s tím trénuji i sám sebe, jsem součástí výzkumu PhDr. Martina Pěkného PhD, se kterým testujeme tréninkové metody atletiky,“ popisuje svou cestu k pozici trenéra.

A co tedy zjistil? Například to, že důležitou věcí je obměna aktivity, kterou děti dělají. „Když dělají pořád to samé, tak hrozí ztráta pozornosti. Takže u věkové kategorie dětí, které trénuji já, jde maximálně o deset minut a pak je to přestane bavit. Musí se vymyslet něco nového,“ myslí si Vodička z Radotína.

Zároveň se snaží okořenit tréninky, jak jen to jde. Udělá nějakou nevšední věc, třeba změní místo tréninku. „Místo atletického tréninku jdeme třeba do bazénu. Když zůstaneme u atletiky, tak využívám atletické pomůcky, které děti obdivují. Třeba startovní bloky nebo oštěpy,“ prozradí. K tomu připojí svůj vlastní komentář, nebo pustí dětem video s největšími českými a světovými hvězdami. A malí sportovci mají o zábavu postaráno, trenér upoutá tutově jejich pozornost.

Proč se věnuje zrovna atletice, není žádným tajemstvím. Vodička zdůrazní, že se o ní mluví jako o královně sportu. „Pro mě je trénink ale všestranná příprava na jakýkoliv sport. Děti se u mě naučí všechno. Od gymnastiky po základní dovednosti s míčem až po sprinty a běhy,“ naznačuje, že příprava pod jeho vedením je pořádně rozmanitá.

Atletika jako týmový sport

V atletice většinou závodí děti jen za sebe, on se ale snaží, aby bylo pojetí více týmové, i když trénuje individuality. „Jen pár z dětí se nakonec dostane na tu úplně vrcholovou úroveň a bude dělat sport profesionálně. Tam pak vyhraje to individuální pojetí. Ale i ti další mají důležitou roli. Budou je podporovat a budou muset být týmoví,“ myslí si a týmovost staví ve svých prioritách vysoko. Připomíná také, že i v atletice se soutěží na úrovni hlavního města či republiky v kategorii družstev.

Do tréninku proto zařazuje různé hry a soutěže. „Když se ale vše pojme správně, tak může děti bavit i rozcvička,“ směje se. Když vidí, že jsou děti nadšené, je i on sám ve svém živlu. „Motivuje mě to i inspiruje do dalšího studia a zdokonalování tréninků,“ říká. Je spokojený, že dětem, které prosedí dost hodin ve škole a pak i doma u počítače nabídne jinou zábavu. „Můžou se hýbat, můžou trénovat,“ líčí nadšeně.

Světová úroveň

Trénuje v malém oddíle na okraji Prahy, to ale neznamená, že nemá velké cíle. „Chtěl bych určitě mít svěřence, co budou na světové úrovni, co se dostanou na MS či olympiádu v atletice. Nebo bych chtěl mít takového svěřence, kterého budu připravovat kondičně,“ zasní se. Míří tedy pořádně vysoko. „Také bych chtěl založit Akademii pro alternativní výuku dětí, která bude probíhat v odpoledních hodinách hned po škole. Nebude to žádné memorování, ale nepůjde ani pouze o sportovní aktivity,“ prozrazuje. Tenhle projekt by zahrnoval vše od atletiky až po zdravé stravování, výuku jazyků i další praktické a zábavné činnosti. „Cílem akademie by bylo všestranně připravit dítě nejen na pozdější sportovní kariéru, ale i na život jako takový,“ konstatuje Vodička.

mh

sdílet | Zpět