Hasičská trenérka? Učí týmovou spolupráci a podmínkou je prospěch ve škole

Nevydělá milióny, ani nezíská zahraniční angažmá, které jí zabezpečí do konce života. Není to fotbal ani hokej. Když se Ludmila Boušková rozjede, není k zastavení a z každého slova je znát, že hoří pro svůj sport. I když slovo hoří, asi není na místě. Dělá totiž hasičský sport, v němž vychovává malé dobrovolné hasiče. Sedm hodin týdně učí různým disciplínám malé nadšence. Tenhle sport ji doslova pohltil a díky němu se také dostala mezi třicítku nejlepších v projektu Díky, trenére.

Hasičský sport je precizní záležitost, vše musí být připravené téměř dokonale a zafungovat ve správná moment. Trenérka Boušková se k němu dostala na Mělníku na Blatech, když se jí věk lámal z dvanácti na třináctý rok. „Začalo mě to bavit a od čtrnácti let už jsem začala trochu zabrouzdávat k těm vůdčím schopnostem, kdy člověk vede kolektiv a učí mladé hasiče, jak by to měli dělat. Od šestnácti už jsem měla certifikaci třetího stupně, což je minimum pro práci s mládeží,“ vzpomíná na své začátky.

V hasičském sportu nemají Ligu mistrů jako ve fotbale, že by se ale dal dělat jen tak a neměl pravidla, tak na to zapomeňte. „Dobrovolní hasiči nad úkor svého rámce vykonávají činnost takzvaně dobrovolnou a soutěží mezi sebou, mezi týmy v okrese, pak jsou i vyšší kola, krajské i republikové soutěže,“ popisuje. A sbírají se tady medaile i trofeje, o tom nepochybujte. „V okrese máme i ligové poháry, kde jsou výkonnostní třídy. Soutěží se tam ve větším rozsahu než trénujeme mladé hasiče. U nich se začíná od té píle, kdy se všechno učí a to je také naším záměrem – všechno je naučit.“

Když má Boušková prozradit, proč se stala trenérkou, neváhá ani chvilku. „Dospěla jsem k tomu tak nějak, že jsem sama chtěla. Ta práce, trénink s mládeží, mě naplňuje. Jsem ráda za jakýkoliv úspěch, když vidím, že ty tváře dětí jsou šťastné, že vynaložily to úsilí. Když pak vidím svoje bývalé svěřence, co jsem měla na Blatech, že teď běhají ligu, tak mě to moc hřeje,“ vypráví. A příkladů má dost. „Pod mýma rukama prošla dorostenka, co se dostala až na republikové kolo. Takové věci mě opravdu těší,“ dodává. I v hasičském sportu přitom platí, že dobrá práce s mládeží je základem.

Její svěřence hasičský sport baví. Je ráda, když může kohokoliv z týmu pochválit. „Mám tady jedince, který je nadaný, příští rok vyrazí na krajské kolo,“ říká hrdě. Moc ji těší zájem. „Ten klučina to chce dělat. Dělá všechno dobrovolně,“ dodává nadšeně.

Školní prospěch je podmínkou

Jenže důležitost kromě sportovních výsledků klade ve svém týmu i na školní prospěch a kvůli němu měl zmíněný talent dokonce stopku. Na hasičský sport musel zapomenout. „U nás je priorita škola. Když je třeba něco napravit, sport jde v tu chvíli stranou. Když se pak dítě zlepší, rodiče to berou daleko lépe, jak k tomu přistupujeme. Ve škole musí být vše precizní, aby mohl sportovec chodit na tréninky a tomu sportu se věnovat. A on se tomu sportu chtěl věnovat, tak se zlepšil ve škole,“ líčí trenérka.

Mládežníci, které učí, jsou ze své trenérky nadšení. „Naučila nás spoustu nových věcí, ale hlavně týmové spolupráci, za to jsme jí vděční. Jen díky ní dosahujeme v posledním roce a půl lepších a lepších výsledků,“ vykládá jeden z jejich malých svěřenců.

Ti mimochodem mluví o své vedoucí jako o Lídě, stoprocentně jí věří. I když sami dokážou odhadnout, jak složitá je její role. „Trénuje deset puberťáků, které je těžké zkrotit. Má s námi nervy, i když jí třeba není dobře. Je jako člen naší rodiny, můžeme se jí s čímkoliv svěřit a ona nikdy neřekne ne,“ cení si další z mladých dobrovolných hasičů. „Ať jde o závody nebo školu, dokáže nás až nehorázně motivovat,“ dodává.

Svěřenci jí dali pohár

Svěřenci se proto rozhodli svojí trenérce poděkovat. Když se na konci června hodnotil uplynulý rok, připravil celý tým pro „svoji Lídu“ překvapení. Trenérce koupili originální medaili a pohár, kde stálo - Nejlepší Trenérka. „Na zakázku jsme pak nechali vyrobit fotoalbum s fotkami ze závodů, tréninků i dalších akcí. Na den D jsme měli všechno připravené,“ říká pyšně jeden z malých dobrovolných hasičů. „Celý náš tým nastoupil před Sdružení dobrovolných hasičů, rodiče a příznivce a poděkoval Lídě za její práci a trpělivost, co s námi má. Všichni začali tleskat a my jsme předali trenérce dárky. Jí to dojalo, moc nám děkovala,“ dodává hrdě.

To přiznává i sama trenérka. „Když jsem to viděla, upustila jsem slzu,“ přiznává s tím, že svoje svěřence jen vyzvala, aby mladí hasiči připravili nějakou soutěž pro dospělé, kteří je vedou. „No a je nenapadlo nic jiného, než uspořádat takové dost velké překvapení,“ diví se i s odstupem.

mh

sdílet | Zpět