Karel Ševčík - trenér, který chce udělat z ragby svátek, společenskou událost

Tréninky jsou pestré a je při nich sranda. Máme totiž kreativního trenéra, který nezkazí žádnou legraci. Umí to s námi, přestože to má těžké, protože někdy dost zlobíme. Cítím, jak se trénink od tréninku zlepšuju a ragby mě stále víc přitahuje. Trenér od nás nechce, aby náš tým pořád vyhrával. Říká, hlavně aby vás to bavilo. A hned následuje, jak se chlapci chováme? Hlavně slušně, že…

Tahle slova od jednoho svěřence poslala trenéra ragby Karla Ševčíka z Tatry Smíchov, bývalého výborného hráče a ikonu ragby, do soutěže Díky, trenére. Trénuje mládež už čtvrtstoletí a těžko by spočítal, kolik hráčů, kteří se živí v zahraničních klubech a reprezentantů, mu za ta léta prošlo rukama. Ve finále Extraligy mezi Vyškovem a Tatrou se na trávníku objevilo 15 hráčů, které v mládežnických kategoriích trénoval.

Vášeň pro sport gentlemanů

Ragby se stalo jeho vášní a dělá všechno proto, aby se tenhle sport gentlemanů zaujal co nejvíc dětí a jejich rodičů. „Vzorem, jak by to mělo šlapat i u nás, jsou Francie a Velká Británie. Hráči, rodiče, trenéři, funkcionáři tvoří jednu pospolitou komunitu. Rodiny se scházejí a přátelí při zápasech svých potomků. Platí to po celé generace, a jak zápas dopadne, není to hlavní. Pro všechny je ragby svátek, společenská událost,“ říká Ševčík.

V pražské Tatře se věnuje trénování týdně 16 hodin. Kromě toho, coby šéf Tréninkového centra mládeže, má moře práce protože zastřešuje činnost všech mládežnických družstev od šesti do 18 let. Navíc je jedním ze zakladatelů programu Sport bez předsudků. Jeho prostřednictvím zkušení trenéři, hráči, pedagogové hledají ve školách i školkách po celé republice už 15 let talentované děti na atletiku, fotbal, basketbal a ragby.

Pomáhá i hvězda Macháček

Nejvíc trenér Ševčík zajásá, když se někde objeví šikovný kluk či děvče s buňkami na ragby. Sláva, další dušička, na takové dítě už čekají trenéři v klubech. Jak s nimi nejlépe pracovat se mohou inspirovat při školeních vedených odborníky z Ragbyové akademie Yvese Perrota. Za zády mají předsedu Tatry Smíchov Romana Rygla. Trojlístek, který projekt připravil, doplňuje třpytivá hvězda s mořem zkušeností z ciziny. Na činnosti akademie se podílí i Jan Macháček, nejlepší profesionální ragbista české historie. Samotný kemp, při kterém jsme navštívili trenéra v Olomouci, byl důkazem toho, jak fungují principy ragby v praxi. Na hřišti se proháněli trenéři, děti, ale i rodiče a hvězdy ze zahraničí a za všech sálalo nadšení pro tento sport. Rok od roku všech zmíněných účastníků přibývá a když se městem na kole z hotelu na hřiště řítí pruhovaná posádka všech dětí a dospělých, cítíte se skoro až stydlivě, že vy žádný pruhovaná dres nemáte a nehrajete také tento sport.

Oba projekty jsou spojené nádoby. Děti se mají chytit drápkem a začít se při jakékoliv sportovní aktivitě hýbat. Ti šikovnější to pak mohou zkusit v klubu. A jakou má Ševčík představu o tom, jak zvětšit členskou základnu ragby, o které je stále větší zájem?

V čem má Ševčík jasno

„Snažíme se víc zapojit do akce kluby a Českou ragbyovou unii. Musíme vyřešit, co poradit školám, kde jejich vedení slyší na to, že děti a jejich rodiče mají o ragby zájem. Sehnat jim trenéry, kteří by vedli ragbyový kroužek a organizovali turnaje mezi školami. Z nich by pak vedla cesta pro některé děti do ragbyového klubu,“ vysvětluje Ševčík a dodává.

„Věřím, že se to povede, i když kolem sebe stále slyším, že na to nebudou peníze. A tak si často říkám, co je lepší. Dávat milióny pár sportovcům a všemožně je podporovat, aby jednou za čtyři roky reprezentovali na olympiádě? Nebo věnovat víc prostředků pro trenéry dětí, kteří dělají vše pro to, aby si jejich svěřenci zvykli sportovat třeba až do penze. Co by bylo lepší, v tom mám jasno.“

mh

sdílet | Zpět