Sportovci se uplatní lépe, říká poradkyně v osobním rozvoji

11.06.2015

Na předních místech žebříčku odpovědí na otázku, proč mají děti sportovat, u většiny z nás určitě zazní: proto, aby byly zdravé, netloustly, nezlenivěly, nezbláznily se ze školy a věčného dřepění u počítače, aby něco dělaly a nepotulovaly se jen tak po ulicích. Poradkyně v oblasti osobního rozvoje a výběru povolání Marcela Pikálková k tomu přidává, že sportování obecně může pomoci dítěti i mnohem později, až bude „dospělákem“, při hledání zaměstnání a při snaze uspět v pracovním životě.

„Sport kladně rozvíjí osobnostní vlastnosti a sociální dovednosti. Když při pohovoru vybírám zaměstnance, zjišťuji u kandidáta nejen, co umí, jaké má za sebou školy, odborné kurzy, ale i jaký je člověk. Čtu v jeho pracovní historii, chci vědět, co od dětství zažil, a také mě zajímá, zda v dětství sportoval a jak na to vzpomíná,“ vysvětluje Pikálková, auditorka v oblasti personalistiky a řízení lidských zdrojů.

A k čemu je vám tato informace o sportování dobrá?

„Informace mi napoví, jak se asi dotyčný bude v práci adaptovat, jak zvládne reagovat na nejrůznější i krizové situace a zda se umí chovat v kolektivu tak, aby mu šlo o výsledek i o lidi.“

Takže platí, kdo od dětství sportoval, má větší šanci najít patřičné zaměstnání?

„Většinu důležitých schopností k tomu, aby se lidé uplatnili na dnešním trhu práce, pomáhá rozvíjet sport. Když se dítě hlavně v období puberty vedle školních povinností pravidelně věnuje nějakému sportu, pozitivně ho to formuje. Učí se organizovat si čas, chodí na tréninky, absolvuje soutěže, zápasy, je v častém kontaktu s trenérem, s rozhodčími i soupeři, tedy s lidmi, kteří jsou vůči němu v různých rolích. Hlavně v kolektivních sportech se učí nezbytné spolupráci a současně osobitosti. A dále začne zažívat dilemata.“




Jaká dilemata máte na mysli?

„Například se rozhoduje, jestli udělá domácí úkol, nebo zajde na trénink. Poté dilemata – trénink nebo přítelkyně, parta nebo trénink… Tohle se učí vyřešit, a ne před vzniklým problémem utéct nebo dělat, že neexistuje. Díky tomu spíš překoná případné krize v rodině, ve škole, v konfrontaci s vrstevníky. Nemluvě o tom, že většinou nenajde čas na to flákat se někde s partou a podvědomě přebírat názory a vzorce chování členů party. Pokud tohle prožije a zvládne, což se projeví v tom, že má ve sportu výsledky a úspěchy, je připravený na dospělý život i na hledání vhodného zaměstnání lépe než ten, kdo tohle nezažil nebo to vzdal. “

Tedy jinak řečeno, naučí se v budoucnu vyrovnávat se stresem?

„Nejen se stresem, s výzvami obecně. Mladý sportovec brzy pochopí, že stres jako takový k životu patří, a že mu vlastně někdy pomáhá. Není stres jako stres. Nejjednodušší dělení je na pozitivní a negativní. Ten první nás může přivést k lepším výkonům, posunout nás dopředu, a to sportovci dobře vědí. Pro život je potřebný, patří k nám. Musíme se však naučit co s ním, když přejde určitou hranici a začne být negativní. Tedy rozkládá naše schopnosti. Přestáváme fungovat, jak bychom měli a mohli. A to je v pracovním světě všudypřítomné, od dělnických pozic až po ty manažerské. A když k tomu přidáte potřebu rovnováhy pracovního a osobního života, tak hodně oceníte, když vás sport roky rozvíjel právě v těch schopnostech, které vám to pomáhají zvládat.“

Proč lidé padají do oblasti negativního stresu?

„Nejčastěji když si neví rady se změnami v životě. Když nejsou pružní. Brali by mít vše jisté, neměnné. Práci, šéfa, mzdu, bydlení, zákony. To je, jako když vám sportovec řekne, že on to umí jen s některým soupeřem. Dejte mi toho správného soupeře a já vyhraju. Schopnost vhodně a účinně reagovat na změny má většina naší populace velmi malou. Teoreticky sice každý na pracovním pohovoru řekne: mně změny nevadí, jsem schopen se přizpůsobit, mám změny rád. Jenže skutečnost je jiná. Pružně se chovat, aby to bylo vidět i slyšet, a necítit při tom strach nebo jiný negativní pocit, to dokáže v různých kontextech a situacích jen jeden z deseti lidí. To je reálné číslo.“




Přitom 21. století je období změn, vše se v té rychlosti neustále mění. Jak na ně reagovat?

„Učit se pružně chovat a vhodně reagovat na změny je jedním z nejčastějších školení, na které dnes posílají zaměstnavatelé své zaměstnance. Děti si od malička mohou zvykat, že je normální žít ve změnách. Že jedinou jistotou je nejistota. Kdo od dětství sportuje, má to snadnější. Výchovou v tréninkovém procesu se učí stres spojený se změnami lépe zvládat. Samozřejmě děti takhle nepřemýšlí. Umění poradit si se stresem ze změn, zkrotit ho a začít se pružně chovat se ukládá do jejich podvědomí.“

Takže ho vědomě zkrotí později třeba při studiu a v zaměstnání? Můžou tuhle schopnost nějak získat i ti, kteří nikdy nesportovali?

„K cíli vždy vede více cest. Není to jen sport. Sport je však přirozeným prostředím, kde je ve hře tělo a pohyb. Aby se dítě naučilo své tělo ovládat tak, aby ho přimělo ke sportovním výkonům, rekordům a výhrám, podvědomě je motivované na ty správné schopnosti, jako je pružnost, reakce na změny, vytrvalost, zodpovědnost rozvíjet se. Dává mu to smysl. Pohyb a práci s tělem se doporučuje zařadit do života v podstatě každému člověku, který chce být v tom, co dělá, úspěšný.“




Úspěch v práci je i v dnešní době, kdy se jedná převážně o sedavá zaměstnání, spojený s pohybem a sportováním?

„Charakter práce se sice proměňuje, ke zvládání prací jako skladník, dělník na stavbě, elektrikář i lékař se dříve vyžadovala dobrá fyzická zdatnost a kondice, protože to vyžadovaly přímo ty činnosti, jako zvedání a přemisťování těžkých věcí a nářadí, práce s nástroji na operačním sále. Být rychle unavený znamenalo, že se této práce udělá méně. A sportovci, kteří byli zvyklí na fyzickou zátěž těla, si v takové práci vedli dobře. Dnes se práce skládá více ze sezení u počítače, telefonování, rozhodování, absolvování porad a jednání nebo jemného ovládání robotického operačního přístroje. Řeknete si, v porovnání s minulostí žádný velký fyzický výkon. Máte pravdu. Ale nemůžete z toho vyvodit, že pohyb a kondici těla tedy už v pracovním životě nepotřebujeme.“

Jaké to má výhody?

„Pohyb třeba vyvolává v těle určité chemické reakce, vyplavují se antistresové látky. Zacvičit si doma, jít do posilovny, proběhnout se, zahrát si fotbálek nebo tenis pomáhá. Člověk se odreaguje, přijde na jiné myšlenky. Neboli, zbaví se negativního stresu. A k tomu pracuje na svém osobnostním rozvoji. Chytří zaměstnavatelé dnes zařazují permanentky do fitness centra nebo do bazénu či na tenisový kurt mezi zaměstnanecké benefity. Přejí si, aby jejich zaměstnanci část svého osobního života mimo práci věnovali sportu a tréninku, protože vědí, že tito lidé budou tím pádem úspěšnější i v pracovních činnostech. “

V čem ještě mají sportovci výhodu?

„Dokáží si třeba snáze poradit s kritikou. Nerozhází je ani neodradí tak jako ty, kdo v mládí nezažili trenéra, který jim vytýkal, co udělali na hřišti špatně. Umí s kritikou pracovat. Kdo sportoval, je v komunikaci zvyklý na zpětnou vazbu. Neodsekne trenérovi, neříkej mi to, já vím nejlíp, jak jsem to měl udělat. A neudělá to později ani v práci.“

(juh)

sdílet | Zpět