Hraji nyní s větším nadhledem, tvrdí šachový velmistr Navara
Do soutěže Díky, trenére nominoval velmistr David Navara (30), nejlepší český profesionální šachista, trenérskou legendu Evžena Gonsiora (84). „Je to člověk, který obětavě pečoval o několik generací šachistů a dělá to dodnes,“ vysvětlil, proč vybral právě jeho, přestože ho přímo netrénoval. „Měl jsem ovšem štěstí, že jsem se jako dítě dostal do šachového kroužku pro mírně pokročilé, který vedl Zdeněk Müller.“
Podle Navary, magistra po studiu logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, měl stejný přístup jako Gonsior. Vyšperkovaný nejdůležitějšími vlastnostmi trenéra dětí. Práce s nimi byla jeho vášní, bavilo ho sledovat jejich pokroky a nikdy se nad nimi nepovyšoval. Zároveň oplýval rozsáhlými znalostmi, o čemž svědčí fakt, že dva z jeho svěřenců z kroužku se později stali mezinárodními mistry a jeden velmistrem. Tím se Navara stal pár dní před sedmnáctinami.
Bavilo by vás trénovat? Předat to, co vás naučili vaši trenéři Josef Přibyl, Luděk Pachman a Vlastimil Jansa, s nímž nyní spolupracujete?
„Do určité míry ano. Ovšem kdybych měl trénovat průměrného hráče, stalo by se to utrpením pro mě i pro něho. Nemělo by to smysl. Vykládám totiž dost rychle a někdy možná méně srozumitelně. A když by to nepochopil… I když vím, že by to nebyla jeho chyba. Takovému hráči by víc pomohl kvalifikovaný trenér s pedagogickým vzděláním. Spíš bych předal šachové znalosti a dovednosti výraznému talentu, protože šachům rozumím víc než většina trenérů.“
V současnosti jste se dostal na 14. místo světového žebříčku a předtím skončil druhý na mistrovství Evropy. Jste teď na vrcholu kariéry?
„Dá se říci, že ano. Jsem rád, že jsem se dostal na toto místo, nebylo to snadné. Přesto je dost co zlepšovat. Jsem si vědom, že pořád dělám chyby.“
Ovšem evropský šampionát v bleskovém šachu jste v konkurenci šesti stovek hráčů vyhrál. Takže jaké chyby máte na mysli?
„Zapracoval jsem hodně na své slabině, tedy zahájení. V tom jsem byl horší než konkurenti. A zúročil jsem několikaletou práci. Ne že bych v bleskovém šachu extrémně vynikal, ale hraji ho dobře, když mám formu. Zrovna jsem ji měl.“
Může si šachista dobrou formu udržet na delší dobu?
„Sám si nedovedu vysvětlit, čím to je, že se na žebříčku někdy posunu výrazně nahoru nebo naopak. A když to nevím, nedokážu posoudit, jak formu udržet. Když přijde turnaj, snažím se hrát co nejlépe a vždy se soustřeďuji na nejbližší partii. Šachy mám moc rád a baví mě se jim věnovat. Měl bych hrát dost silné soutěže, na léto jsem dostal pozvánku na prestižní velmistrovský turnaj do švýcarského Bielu.“
Jak pracujete s psychikou, která je ve vrcholovém šachu podstatná?
„Mám s tím problémy. Nejsem nejstabilnější člověk, podařilo se mi ale problémy zmírnit. Mám za sebou hodně zápasů, hraji nyní s větším nadhledem. Někteří elitní šachisté využívají znalostí sportovních psychologů.“
Když jste na turnaji, jakým způsobem relaxujete? Například Magnus Carlsen má rád komiksy, Višvanáthan Ánand se dívá na filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem...
„Já si nečtu komiksy ani se nedívám na akční filmy. Relaxuji různě, když se hraje v přírodě, chodím na procházky. Když se hraje ve velkoměstě, různě si něco čtu, například sociologickou literaturu. Dost času trávím u internetu.“
Jak byste definoval svůj herní styl?
„Snažím se hrát flexibilně. Můj styl je univerzální, dynamický. Nehraji vždy stejně, záleží na náladě, pozici v partii i na soupeřově herním stylu. Někdy beru pěšce a dávám soupeři iniciativu, jindy postupuji opačně.“
A tohle platí i na hráče z Top 5? Tedy Carlsena, Ánanda, Caruana, Nakamuru nebo Topalova?
„Nejen s nimi, ale i s ostatními z elity je to těžké. Když se dostanou do horší pozice, dokážou se úporně bránit. Člověk musí dávat pozor až do konce partie, musí hrát přesně, i když má převahu, kterou by proti jiným hráčům uplatnil. Je to nesnadné, proto se to daří jen málokomu.“
Čím je Nor Magnus Carlsen, první hráč světového žebříčku, tak výjimečný?
„Magnus je univerzální hráč, který dokáže hrát dobře nejrůznější typy pozic. To je jeho silná stránka. Je velmi talentovaný, zdobí ho instinkt. Má dobré sekundanty a výbornou fyzickou kondici, takže mu nedělá potíže hrát dlouhé partie. Libuje si v nich. Dokáže v nich vyvinout na konkurenty psychický tlak a dělá méně chyb než oni.“
Jak dlouho denně trénujete?
„Záleží na tom, zda jsem na turnaji, nebo doma. Kolísá to mezi jednou hodinou a deseti. Nemám to naplánované tak, že budu trénovat třeba od osmi do dvanácti. Trénuji, když mě to baví, a protože mě to baví. Musím se na to těšit, a to je často.“
Takže šachy se vlastně zaobíráte pořád?
„To ne, i profesionální šachisté vedou normální život a mají povinnosti. Můj trénink má různé podoby. Analyzuji své partie, rozebírám nejrůznější šachová zahájení, studuji partie hráčů světové špičky i dalších soutěžících. Při těchto činnostech používám šachové programy. Dále sleduji internetové šachové servery a čtu šachové knížky a časopisy. Například v autobusu. Nevím, zda se to dá označit za trénink. Prostě můj volný čas se prolíná s tím pracovním.“