Z neplavců dělám plavce, říká trenérka Sychrová
Hop, sem, tam… Zvyš tempo. A znovu. Plavání je velká dřina. Trenérka Michaela Sychrová se ji snažit zpříjemnit. A hlavně povzbudit! Když jí na trénink přijde čtyřleté dítě, napumpuje do něho sebevědomí. Jak moc velké? „Řečeno s nadsázkou – dítě se pak nebojí vody, ale voda se bojí jeho,“ směje se Sychrová.
Co by přála trenérka Michaela Sychrová (25 let) z plaveckého klubu Kometa Brno každému kolegovi, který vychovává svěřence v jakémkoliv sportovním odvětví? Dobrý pocit z toho, když vidí, že před jeho očima roste samostatné dítě, které se přitom ještě před měsícem bálo pustit máminy ruky.
K plavání přivedl Michaelu otec, a jak říká, od 10 let se pro ni stalo vším. Se závodním plaváním však musela kvůli zdravotním problémům skončit v osmnácti. Ovšem už o dva roky později, na radu táty, se rozhodla věnovat trénování jako profesionálka. Licenci trenéra plavání 2. třídy teď rozšiřuje vysokoškolským studiem oboru trenérství a sport na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Týdně se věnuje trenérské činnosti 35 hodin. Nejčastěji pracuje se čtyř až 13letými dětmi. Radost jí dělají žáci, kteří plavou závodně a mají za sebou dobré výsledky v silné konkurenci.
„Ovšem za svůj největší trenérský úspěch za těch pět let, co se věnuji dětem, považuji, že jsem z desítek neplavců vychovala plavce. Také, že závodníci už chápou, jaký je rozdíl mezi soupeřem a nepřítelem. A že se děti naučily jednat s upřímností, bez lží a úskoků.“
Cukr a bič, tradiční metoda přístupu ke svěřencům bez rozdílu věku. Jak ji zvládá Michaela? Když zlobí starší závodníci, musí při tréninku zaplavat těžkou sérii znovu. A ti menší?
„Pořádně zvýším hlas, aby zbystřily všechny děti, i ty, co mají hlavu částečně pod vodou. A místo cukru úsměv a pochvalu, protože laskavých slov si cením víc než bonbónů.“
