Univerzitní vicemiss, oblíbená trenérka. I to je Fatima Kostková
První vicemiss 2014 Slezské univerzity. Mimo jiné i tím se může chlubit trenérka atletického klubu SSK Vítkovice Fatima Kostková. U svých svěřenců je velmi oblíbená, což se pozitivně odrazilo i na její nominaci do projektu Díky, trenére. Přiznává, že si neskromně přeje, aby se někdo z party dětí, které vede, dostal v budoucnu na olympijské hry.
Děti ji mají rády, protože ví, co dělá, a sport vnímá hlavně jako zábavu. „Jsem ráda za to, že mě někdo z mých svěřenců nominoval do Díky, trenére, a taky mě těší, že děti chodí na trénink pravidelně a v hojném počtu. Z toho teda soudím, že je tréninky baví, a o to mi jde,“ dodává. „Hlavně se sportem bavit a žádný stres. Zkusit, zkusit znovu, zkusit ještě jednou a ono to půjde, vždyť na to mají. Věřím jim,“ doplňuje.
Za poslední rok pociťuje velké pokroky. „U všech dětí vidím obrovské zlepšení, takže se mi podařil velký kus práce. Nemusím říkat, co mají dělat, a nějak je kontrolovat, osamostatňují se a jsou šikovní,“ pochvaluje si. „Na konci školního roku jsem obdržela triko s nápisem nejlepší trenérka – vyrobené holkami. Musela jsem schovávat slzy. Jedna svěřenkyně mi dokonce na tréninky nosí muffiny, perníčky a další cukrovinky, které napeče. Říká, že to má na besídku do školy, ale já myslím, že se mě snaží uplatit,“ směje velmi sympatická trenérka, o které na soustředění nazpívaly děti písničku. „No, jsou opravdu kreativní,“ dodává Kostková.
Výsledky ukazují, že má k trénování vlohy. Její svěřenci skončili třikrát druzí na Mistrovství Moravy a Slezska a na to samé umístění dosáhli v utkání Praha – Brno – Bratislava – Ostrava.
„Co je za tím, že to dětem jde a já na nich vidím, jak je atletika baví? Občas něco zaslechnu… Prý je se mnou sranda. Těší se na moje hlášky. No, mám trochu odbornější názor. Snažím se co nejvíc obměňovat tréninky. Tihle puboši, co mě nabíjejí pozitivní energií, potřebují pořádně zapřáhnout, aby neměli čas na blbiny. Nedám jim šanci. Když vidí, že do ruky beru stopky, hned zpozorní.“
Jako každý trenér má i Kostková své ambice. „Můj neskromný sen je, aby se alespoň jeden z mých svěřenců dostal na olympijské hry v seniorské kategorii. Jinak chci, aby je atletika bavila, aby měli kladný vztah ke sportu a aby na mě třeba za pár let vzpomínali v dobrém, že to byly super časy a taky já super trenérka,“ říká s úsměvem.
Ani Fatimě Kostkové se jako bývalé sportovkyni zranění nevyhýbala. Díky nim se ovšem později stala trenérkou. „Sama jsem od malička dělala atletiku, ale aktivní kariéru mi přerušilo zranění kolene. Abych na sebe řekla pravdu, nikdy jsem trenérkou být nechtěla, a už vůbec ne dětí,“ směje se Kostková. „Jenže kamarádka otěhotněla a hledala za sebe náhradu, a tak jsem se k tomu dostala. Přišla jsem, zkusila si to a zamilovala se do práce trenérky,“ popisuje.
