Tým baseballisty Krásneho vyvolal v zámoří šílenství
V baseballové komunitě se mu neřekne jinak než Čočo. „Někdo mě zná jen pod mojí přezdívkou,“ směje Marián Krásny (40 let), který se dětem věnuje od roku 1993. Mezitím byl dlouholetý nadhazovač slovenské reprezentace. VTřebíči žije šest let a za tu dobu se zařadil baseball k nejpopulárnějším sportům regionu, kterými jsou atletika nebo hokej. Díky úspěchům byl nominován na nejlepšího evropského trenéra a dostal se také do Top 30 v projektu Díky, trenére.
Jedenáct let hrál za slovenskou reprezentaci, pak jednou po letech to přišlo. Místo aby se Krásny duševně připravoval na zápas extraligy, myslel na kluky, které v týdnu trénoval. „Tehdy padlo definitivní rozhodnutí, že se budu naplno věnovat dětem. Bylomilíto, že s nimi nejsem na turnaji,“ vzpomíná baseballový trenér, který chce u dětí zůstat prioritně. „V Česku existuje vývojový systém, ve kterém trenéři začínají u mládeže a pak se posouvají ke starším kategoriím. Já ale nejsem takovým typem. Chci být dokonalým trenérem dětí, nikdy bych tuto kategorii neopustil,“ přiznává Krásny z týmu Třebíč Nuclears.
Šílenství v USA
Jeho úspěchy? Jako asistent zaznamenal několik úspěchů na mistrovstvích Evropy v mládežnických kategoriích. Začátkem července se už jako hlavní trenér radoval z evropského titulu s výběrem do 12 let. Ve finále v Polsku porazili jeho hráči Rusko po dramatickém průběhu 5:4. „Myslím, že tihle kluci budou z evropských turnajů vozit medaile i ve starších kategoriích. Dávali jsme jim nejméně signálů, nechali jsme je hrát samostatně. A to je správná cesta do budoucna, nejsou to totiž jenom figurky trenérů.“
Baseballový svět si Krásnyho všiml na loňském turnaji Little League World Series ve Spojených státech. Že jste o tom nic neslyšeli? Jedná se asi o největší událost v dětském sportu vůbec. Krásny se s výběrem hráčů z Vysočiny a Jihomoravského kraje dostal mezi šestnáctku nejlepších týmů světa. Mimochodem, o to hrát na tomto turnaji usilovalo skoro sedm tisíc celků. Cesta na něj vedla přes vítězství v evropské kvalifikaci. Na turnaji, který se hraje už od roku 1947, nechyběli ani hráči z Třebíče. Zápasy živě přenášely televizní stanice ESPN a ABC. Tradiční turnaj prý zhlédlo až 500 milionů diváků, přímo na místě bylo 440 tisíc lidí při průměrné návštěvnosti 17 tisíc lidí na zápas.
„Byl to neuvěřitelný zážitek. Nikdo nepochopil, že jsme hráli vyrovnaně s budoucími vítězi. Z dětí udělali hvězdy, co si děcka přála, to jim organizátoři splnili. Novináři s nimi dělali rozhovory, natáčeli videa, objevovali jsme se na titulních stránkách amerických médií. Bylo to šílenství – mí hráči rozdávali denně kolem sto padesáti podpisů.“ A jak zněly nejčastější otázky novinářů v USA? Jakým způsobem se vlastně v České republice stará o děti. A jak je možné, že baseballově neznámá krajina je schopna vychovat děti, které podle odborných komentátorů vypadaly jako plnohodnotní hráči.
Podporoval také soupeře
Odpověď: „Kluby pochopily, že dvanáctileté děti nemůžou trénovat rodiče nebo nezkušení trenéři. Pokud se kvalita trenérů posune dolů do dětských kategorií, jsou z toho výsledky i nahoře. Tento způsob se mi líbí,“ odpovídal Krásny a přidal konkrétní příklady: „Dobrý hráč se musí nejdřív stát všestranným sportovcem. Teprve pak z něho může vyrůst i špičkový baseballista. Nevěřil jsem, že kvalitu přípravy může výrazně zlepšit odborník, třeba na gymnastiku. Nebo jak může pomoct při práci s dětmi fyzioterapeutka.“ Proto i jiné země, které dlouhodobě patří k vrcholu baseballu v Evropě, v posledních letech sledují český tréninkový program pro děti.
Krásnyho baví pracovat s dětmi i po psychické stránce, hecovat je, podporovat, radit jim... „Krásné je, když za mnou děcko přijde před finále a řekne, že se bojí. To neberu jako slabost, ale spíše jako sílu, protože se mi s tím svěří. A já mu můžu pomoct. Když by si to nechalo pro sebe, nic s tím neudělám. Takto vím, že mi hráč věří,“ těší trenéra.
Jedním z důvodů, proč se Krásny zabývá baseballem, je fairplay atmosféra. I seniorský hráč může být vyloučený za to, že si dovolí oponovat rozhodčímu. „Jednou se mi stalo, že se soupeřův svěřenec rozbrečel. Ihned jsem ho šel povzbudit. I tohle je v baseballu běžné. Když jsme vyhráli, trenér soupeřů skandoval naše jméno. Atmosféra v baseballu je na devadesát procent přátelská, v tom je jeho krása. Možná kvůli tomu ho dělám,“ dodává Krásny.
sdílet | Zpět