Trenérka volejbalu Konopíková měla za družičky své svěřenkyně
Svatba ve sportovním duchu… Co může být lepšího? Trenérka Petra Konopíková volejbalem žije, a tak za družičky pozvala svůj tým. Celkem osmnáct jejích svěřenkyň dorazilo. „Bylo to neopakovatelné,“ přiznala Konopíková, která chtěla v Plzni vytvořit velké tréninkové středisko.
Svatba ve sportovním duchu… Co může být lepšího? Trenérka Petra Konopíková volejbalem žije, a tak za družičky pozvala svůj tým. Celkem osmnáct jejích svěřenkyň dorazilo. „Bylo to neopakovatelné,“ přiznala Konopíková, která chtěla v Plzni vytvořit velké tréninkové středisko. Její děvčata hrají a ona je stále, byť jen na střídačce, s nimi. Jenže zatímco ony se snaží rukama dostat míč přes volejbalovou síť, Petra Konopíková, trenérka z povolání v klubu VK Slávia VŠ Plzeň, týrá propisku. A když holky něco „zmastí“, ozve se cvak – a je po tužce.
„V letošní sezoně jsem jich moc nezničila, holkám to v extralize kadetek docela šlo,“ říká trenérka a svěřuje se se svým snem. „Chtěla bych v Plzni vytvořit velké tréninkové středisko. Takové, abychom mohli k volejbalu přivést co nejvíc dětí.“
Trénovat začala v době, kdy sama hrála a při tom studovala na pražské FTVS trenérství. Mělo to smutnou předehru. Když zemřel trenér Miroslav Diepold, pod jehož vedením sama vyrůstala, našel klub náhradu v ní.
Od začátku trenérské kariéry ji přitahovalo nejen učit hrát, ale zároveň udržet dívky v „nebezpečném“ věku od 12 do 15 let u sportu. V té době snadno z různých důvodů odsunou sport na vedlejší kolej.
„O to víc člověka potěší, když vidí, jak sport dokáže ovlivnit mladý život,“ vypráví Konopíková. „Rodiče jedné hráčky se rozváděli a nechtěli, aby studovala na sportovním gymnáziu mimo bydliště a dál hrála. Nakonec si prosadila své a moc jí to pomohlo překonat nelehkou životní situaci. Dokonce se z ní stala opora družstva a patří mezi nejperspektivnější hráčky.“
Trenérka z Plzně je stále aktivní volejbalistkou. S dětmi při trénincích stráví každý týden skoro 30 hodin. Když je třeba, umí na ně houknout, ale jinak je jejím mottem chválit a zase chválit.
„Když vyzdvihnu to, co se jim podaří a v čem se zlepšují, jsou spokojené. Mně udělá radost jejich sebemenší pokrok s míčem,“ dodává Konopíková. A nedávno jí svěřenkyně udělaly opět radost – osmnáct z nich šlo totiž trenérce Konopíkové za družičky. „O to více jsem si svatbu užila,“ dodala trenérka.
