Trenérka Málková: keramika a pak umělecké tréninky
Skloubila umění a sport. Že to nejde? Podívejte se na příběh trenérky atletiky Anny Málkové. K tréninku dětí přistupuje jako k uměleckému dílu. Založila atletický oddíl Orel Vyškov – Orlík, kam chodí také celé rodiny. „Trénovat děti je podobné, jako když tvoříte v ateliéru,“ říká atletická trenérka.
Dopoledne ji najdete v jejím výtvarně-keramickém ateliéru a odpoledne na tréninku atletického oddílu Orel Vyškov – Orlík, který Anna Málková v roce 2014 sama založila. Z původní padesátky dětí od čtyř do 13 let jich v této sezoně sportovalo už 190!
„Sama je trénovat bych pochopitelně nezvládla, ale připojili se někteří rodiče. Udělali si trenérský kurz a teď je připravujeme společně. Jsme jedna velká rodina a máme to i v oddílovém pokřiku. My jsme malí Orlíci, taky super parťáci. Trénujeme chůzi, běhy, skoky, hody, vrhy, týdny, roky,“ říká Málková.
Sportovala odmalička a jejím snem bylo stát se dobrou gymnastkou. Ve Vyškově, kam odešla ze Slovenska za manželem, původně trénovala zájemce o gymnastiku. Narodily se jí dvě děti, kvůli onemocnění musela na gymnastiku zapomenout, ale když zase mohla sportovat, začala běhat. Přitom ji to pořád táhlo k trénování. Absolvovala trenérské kurzy, stála u zrodu oddílu…
Rozesmáté tvářičky, rychlé nožičky, šikovné ručičky. Nezívají nudou. Mají chuť pořád se hýbat a soutěžit. Takhle umělkyně a trenérka v jedné osobě vidí své svěřence.
„Když sleduji, jak se na tréninku nebo při závodech snaží a zlepšují, považuji to tak trochu za své dílo. Moc mě to motivuje. Je to krásné a podobné tomu, co vzniká na plátně nebo v keramické peci v ateliéru. Mimochodem, i tam jsme často spolu. Rodiče tam o víkendech vodí své děti, aby si v něm samy něco vytvořily,“ vypráví Málková.
A jak vypadají její tréninky? Jsou pestré a zaměřené na všestrannost. Nezapře při nich zkušenost gymnastky a trenérskou praxi trvající už 34 let. Nedá dopustit na kouzelnou moc jógy a je velkou vyznavačkou atletické disciplíny chůze. Sní o tom, že jednou ve Vyškově vznikne velký oddíl se zaměřením právě na ni.
„Věnovat se dětem při sportu mě pořád nabíjí energií. Pozoruji to i na rodičích, kteří se stali trenéry. Společně na trénincích dáváme do těla i sami sobě. Což osobně moc potřebuji, protože stále závodím v běhu a chůzi s veterány. Děti mi fandí a poznávají, že vyhrávat je krásné, ale umět se vyrovnat s prohrou je také důležité,“ dodává trenérka Málková, která atletikou pobláznila celé rodiny.
