Trenérka lakrosu dává indiánská jména a používá emocionální nádrž
Přísný vlk. Ohnivý mustang. Nedostižný šíp. O co jde? Takto trenérka Anna Dočkalová pojmenovává své svěřence. Hrají lakros, tedy sport, který vymyslel indiánský kmen v Kanadě. „Na tu tradici chci navázat. Když se někdo bojí, povím mu, že je indián. A ti tohle nemají ve zvyku,“ popisuje své metody Dočkalová, která v roce 2013 založila klub na Zbraslavi. Se sportem procestovala několik zemí a během tréninků dbá také na mentální koučink.
V lakrosu je její jméno pojmem. Anna Dočkalová – bývalá reprezentantka a trenérka se zkušenostmi ze zahraničí. S lakrosem začínala v roce 1998 a dotáhla to do ženské reprezentace. Jenže ji neustále svazovala zranění. „Hrála jsem pořád jak v lize, tak v reprezentaci. Po opakovaných problémech a operacích kolene jsem se rozhodla, že se budu více soustředit na sebe a rozvoji lakrosu,“ prohlásila Dočkalová.
Už v mladém věku byla vůdčím typem, trénování ji zajímalo. „Miluju, jak vidím každý týden své svěřence růst, nejen sportovně, ale hlavně lidsky. Cítím, že se díky lakrosu a trénování hodně seberealizuji a za to jsem velice vděčná,“ vypráví Dočkalová. V trénování se chtěla zlepšovat. Neustále! Také proto odjela sbírat zkušenosti do Nizozemska, Belgie, Polska či do Švédska.
„V cizině neexistuje, že něco nejde. Rychle vše vstřebají,“ popsala Dočkalová, která v Nizozemsku spolupracovala s americkou trenérkou v reprezentaci. S lakrosem byla také v USA, na mistrovství světa se setkala s indiánským týmem z Kanady, který tento sport vymyslel. Indiáni, ti Dočkalovou inspirují. Svěřencům dává druhá „indiánská“ jména, před zápasem provádějí bojový pokřik. „Když se někdo bojí, tak mu řeknu, že je indián, a ti tohle nedělají. Nikdy nic nevzdají,“ popisuje trenérka.
Před třemi lety založila Dočkalová dětský tým ve Zbraslavi. Má jasnou představu, jak motivovat nováčky a přivést nové hráče. Ve Zbraslavi zavedli takzvané „plnění emocionální nádrže“. Auto potřebuje palivo, a svěřenec… „Pochvaly! Ty naše jsou vždy upřímné a pravdivé. Všímáme si nejen sportovních dovedností, ale především toho, jak hráč poslouchá pokyny,“ říká Dočkalová, která společně s kolegy sleduje, zda jsou děti včas na cvičeních a zda spolupracují a povzbuzují ostatní. „Také hráči musí plnit emocionální nádrže navzájem. Snaha udělat něco dobře, protože za to budou následovat slova chvály, je tedy motivací k podávání dobrých výkonů a udržení začátečníků v oddíle,“ popisuje.
Ano, psychologie a mentální koučink jí rozhodně nejsou cizí. Když za ní někdo přijde a svěří se, je ráda. „Měla jsem příležitost několik svých hráčů navštívit u nich doma a cítím, že díky tomu roste naše vzájemná důvěra,“ tvrdí Dočkalová ze Zbraslavi, kde je o lakros zájem. Jen posuďte… V září do jejího klubu dorazilo osm hráčů, nyní jich má 38 a celkem 5 trenérů. Do oddílu se zapojují také rodiče. „V současné době expandujeme také do boxlakrosu,“ pochvaluje si Dočkalová, která má jasný cíl – vidět své hráče v reprezentaci, a především: „Udržet s nimi kontakt a vidět, že díky mé trenérské práci jsou z nich lepší lidé i v životě,“ zakončuje.
