Trenér šachů našel řešení: Děti motivuje maskot Frymík

Bylo mu šest a v radiu slyšel, že děti z Frýdku-Místku se ve škole můžou přihlásit do šachového kroužku. Pavel Benčo (34 let), trenér z Beskydské šachové školy, jeden z vybraných do třicítky v soutěži Díky, trenére pro svůj originální přístup k dětem a snahou přivést jich co nejvíc k šachům, se přihlásil. „Vlastně jsem se ani nezeptal rodičů, jestli můžu. Pak jsem jim to samozřejmě oznámil. Měl jsem obrovské štěstí. Brzy jsem zjistil, že můj trenér Antonín Surma bydlí ve stejném domě jako já jen o dvě patra výš. Právě on mě naučil mít šachy rád a brát je současně vážně. Sám sebe zdokonalovat. Těšit se na tréninky i na zápasy se soupeři při turnajích. Nenechat si svoje zkušenosti pro sebe,“ říká Benčo, který dodnes hraje závodně, za rok stihne pár partií.

Když mu bylo patnáct, zeptali se ho v klubu, zda by nezkusil něco naučit malé děti. Začal se dvěma úplnými začátečníky a moc ho to bavilo. Tak, že časem omezil svoje hraní a zakousl se do role trenéra. Inspiraci jak vést děti našel u Mikhaila Kislova, za nímž jezdil pro rady do Polska, ale především u trenérské legendy Evžena Gonsiora. Šachista, který ve svých 84 letech vychovává další šachovou generaci, ho nadchl přístupem k dětem vycházejícího z jednoduché úvahy: malé děti nelze jen učit, jak může táhnout střelec nebo pěšec, ale je nutné při jejich přípravě vycházet ze základů pedagogiky i psychologie, přidat kondiční přípravu, pořád vymýšlet jak děti motivovat a přivést je k umění koncentrace. Jak říká Evžen Gonsior: Do šachu musíte děti nejdříve zblbnout.

„Což není jednoduché, vždyť učím děti od šesti let, ale měl jsem i čtyřleté,“ říká Benčo. Jak ty nejmenší vede k šachům? Hlavně hravou formou s logickým přirovnáním k běžným věcem v součinnosti s věkem svěřence. Dětí se například zeptá: Víte, proč koník není šťastný (dobrý) na kraji šachovnice? Je to pirát a nevidí na jedno oko, může tedy jen na polovinu polí. Nebo tu legendu o střelci: Střelec střílí šípy, a proto se pohybuje po přímce šikmo.

„Pořád pro ně něco vymýšlím a vlastně hraji si s nimi. Starším vyprávím, že šachy jsou hra králů, při níž si cvičili strategii, taktiku a umění boje v opravdových bitvách,“ dodává Benčo. Když během tréninku uvadá pozornost, jde se se svěřenci vyvětrat na fotbálku. Pomáhá, když s nimi o něco soutěží. „Stačí jeden bonbón a koncentrace a aktivita hned stoupne o dvacet procent. Někdo má rád šachy samy o sobě, někdo jen trenéra a proto se na tréninky těší.“ Je to individuální, u každého jedince musíte najít tu správnou motivaci, musíte se o děti zajímat, znát co všechno dělá kromě šachu.

A hlavně – děti mu musí povinně tykat, a kdo mu řekne, pane Benčo, dělá hned dvacet dřepů. „Máme spolu úžasný vztah a často mají ke mně takovou důvěru, že se baví o věcech, o nichž rodiče nevědí. Samozřejmě si to nechám pro sebe. Vytvářím si s dětmi kamarádský vztah, který má však zdravé hranice, když je svěřenec překročí, ihned přijde napomenutí,“ vysvětluje trenér, který svým přístupem vtáhl do hry i rodiče. 
Maminka jedné malé šachistky vymyslela a ušila Frymíka – maskota v životní velikosti, který má podobu věže. Teď už jsou dva, bratři bílý a černý. Děti ze škol kde navštěvují šachové kroužky, je milují. Vidí je jako pohádkové postavičky.

„Děti chodí na šachy hlavně kvůli Frymíkovi, celý rok si s ním v podstatě hrají, což je správné. Vedu je k tomu, aby šachy dělaly hlavně z radosti,“ dodává Benčo, který s Frymíkem chodí také do místních základních škol.

Maskot rozdá dětem úkoly a dvakrát za rok si hru na šachovnici přijde s medailemi zkontrolovat. Právě Frymík děti nejvíce motivuje k tomu, aby se zlepšovaly. „Funguje úžasně! Kdybych dělal desítky hodin přípravy na trénink a rozkrájel bych se, tak se mi nepodaří děti tak namotivovat,“ věděl Benčo, podle kterého by bylo ideální, kdyby se šachy staly ve školách nepovinným předmětem. Myšlenku se snaží převést do praxe, zatím vše koordinuje na dvou základních školách ve Frýdku-Místku s vybranými učiteli. 
Například v Arménii to tak mají, ve druhé, třetí a čtvrté třídě jsou šachy dokonce povinným předmětem.

„Děti pomocí šachové hry rozvíjejí intelekt, prostorovou orientaci, zlepšují paměť, učí se koncentrovat, posilují mozek. Proto beru šachy jako sport, ve kterém musíte mít stoprocentní koncentraci. Když ji ztratíte nebo polevíte na pár sekund, přijdete o figurku nebo vás srazí nezvratná chyba. Děti, které hrají šachy pravidelně, dokáží hrát jednu partii i několik hodin, nemají proto problém vydržet se ve škole koncentrovat pětačtyřicet minut a jsou většinou výbornými studenty,“ vidí výhody Benčo z Beskydské šachové školy.

Ta má kolem pětistovky hrajících dětí, jen tři sta dětí navštěvuje každoročně šachový kroužek v mateřských školách a v České republice se jedná o suverénně největší a nejúspěšnější šachový klub. Letos v listopadu budou slavit 90 let od založení. Oslava bude veliká. „Bude se konat v Národním domě a už mám seznam asi čtyř stovek pozvaných osob. Těšíme se,“ dodává Benčo.

sdílet | Zpět