Trenér šachů našel řešení: Děti motivuje maskot Frymík

Bylo mu šest a v radiu slyšel, že děti z Frýdku-Místku se ve škole můžou přihlásit do šachového kroužku. Pavel Benčo (34 let), trenér z Beskydské šachové školy, jeden z vybraných do třicítky v soutěži Díky, trenére pro svůj originální přístup k dětem a snahou přivést jich co nejvíc k šachům, se přihlásil. „Vlastně jsem se ani nezeptal rodičů, jestli můžu. Pak jsem jim to samozřejmě oznámil. Měl jsem obrovské štěstí. Brzy jsem zjistil, že můj trenér Antonín Surma bydlí ve stejném domě jako já jen o dvě patra výš. Právě on mě naučil mít šachy rád a brát je současně vážně. Sám sebe zdokonalovat. Těšit se na tréninky i na zápasy se soupeři při turnajích. Nenechat si svoje zkušenosti pro sebe,“ říká Benčo, který dodnes hraje závodně, za rok stihne pár partií.

Když mu bylo patnáct, zeptali se ho v klubu, zda by nezkusil něco naučit malé děti. Začal se dvěma úplnými začátečníky a moc ho to bavilo. Tak, že časem omezil svoje hraní a zakousl se do role trenéra. Inspiraci jak vést děti našel u Mikhaila Kislova, za nímž jezdil pro rady do Polska, ale především u trenérské legendy Evžena Gonsiora. Šachista, který ve svých 84 letech vychovává další šachovou generaci, ho nadchl přístupem k dětem vycházejícího z jednoduché úvahy: malé děti nelze jen učit, jak může táhnout střelec nebo pěšec, ale je nutné při jejich přípravě vycházet ze základů pedagogiky i psychologie, přidat kondiční přípravu, pořád vymýšlet jak děti motivovat a přivést je k umění koncentrace. Jak říká Evžen Gonsior: Do šachu musíte děti nejdříve zblbnout.

„Což není jednoduché, vždyť učím děti od šesti let, ale měl jsem i čtyřleté,“ říká Benčo. Jak ty nejmenší vede k šachům? Hlavně hravou formou s logickým přirovnáním k běžným věcem v součinnosti s věkem svěřence. Dětí se například zeptá: Víte, proč koník není šťastný (dobrý) na kraji šachovnice? Je to pirát a nevidí na jedno oko, může tedy jen na polovinu polí. Nebo tu legendu o střelci: Střelec střílí šípy, a proto se pohybuje po přímce šikmo.

„Pořád pro ně něco vymýšlím a vlastně hraji si s nimi. Starším vyprávím, že šachy jsou hra králů, při níž si cvičili strategii, taktiku a umění boje v opravdových bitvách,“ dodává Benčo. Když během tréninku uvadá pozornost, jde se se svěřenci vyvětrat na fotbálku. Pomáhá, když s nimi o něco soutěží. „Stačí jeden bonbón a koncentrace a aktivita hned stoupne o dvacet procent. Někdo má rád šachy samy o sobě, někdo jen trenéra a proto se na tréninky těší.“ Je to individuální, u každého jedince musíte najít tu správnou motivaci, musíte se o děti zajímat, znát co všechno dělá kromě šachu.