Trenér kanoepola občas svěřence vykáže z tréninku

Už jste slyšeli o kanoepolu? Ne… Představte si vodní pólo, jen místo plavání se pádluje na kajaku a míč se hází nebo hraje pádlem. „Je to hodně komplexní sport, člověk zaměstná veškeré svalové skupiny včetně mozku,“ popisuje trenér Petr Ježdík z týmu Kaneopola Praha. Věří, že jednoho dne bude kanoepolo olympijských sportem, ve kterém se prosadí hodně českých hráčů.

Pojďme ještě dál k pravidlům, v kanoepolu se hraje pět proti pěti, branky jsou zavěšené dva metry nad vodou a brankář chytá pádlem. Během zápasů dochází k narážení lodí hráčů jednoho do druhého. „A to právě děti nejvíce baví,“ směje se Ježdík z týmu Kanoepolo Praha. Nebezpečné kanoepolo není prý vůbec. Hráči mají helmu s mřížkou, která chrání hlavu a obličej, tělo chrání speciální vesta. A jestli se někdo může utopit? „To se za celou stoletou historii nikdy nestalo. Sport má svá pravidla a rozhodčí. Ti hlídají, aby se nikdo nezranil a nezničili si vybavení navzájem,“ tvrdil Ježdík, který s trénováním začal doslova na poslední chvíli.

Hrozilo totiž, že by tento sport mohl v České republice úplně zaniknout, což nechtěl připustit. A tak začal s pětiletým plánem výchovy kategorie do 21 let s tím, že si s nimi ještě zahraje nějakou vyšší soutěž. „Bohužel vcelku rychle jsem zjistil, že musím začít minimálně se třináctiletými, aby se ke mně dostaly kvalitní kousky. Tak jsem si vychoval instruktory a rozjíždím stále mladší ročníky. Se svou první vlnou svěřenců si občas ještě zahraji,“ popisuje svůj příběh Ježdík.

I když za posledních pět let přišlo do jeho družstva padesát nových členů, kanoepolo je stále nutné stabilizovat a rozšiřovat dál, což se zatím daří. „Povedlo se nám zavést dětské kategorie a sestavit stabilní týmy U16 a U19. Pod mým vedením moji svěřenci hostovali na zaběhnutých mezinárodních soutěžích. Největší radost mi udělal nárůst členské základny a to, že někteří starší svěřenci se věnují trénování těch mladších,“ pochvaluje si trenér kanoepola.

Jak vůbec tento netradiční sport trénuje? Na tréninky zve Ježdík zahraniční hráče, což v jeho svěřencích vždy vzbudí pozornost. „Tvořím menší skupinky s instruktory, vím, co je baví. Střídá se dril a hra. Pokud se někdo dlouho nemůže zkoncentrovat a dělá kraviny, pošlu ho domů. Pak se většinou uklidní,“ dodává k vedení svých tréninků.

Pro české kanoepolo chce do budoucna samozřejmě ty nejlepší podmínky. Rád by, aby bylo kanoepolo stabilním sportem v České republice s ligovou soutěží a kluby (týmy) se samy o sebe dokázaly postarat. Jinak se kanoepolo hraje po celém světě. Například na Novém Zélandu, v Austrálii, Japonsku, Singapuru, na Ukrajině, v Rusku, Jihoafrické republice, prakticky v celé Evropě, Anglii nebo Kanadě. „Třeba se jednou dostaneme také na olympijské hry,“ přál by si Ježdík.

sdílet | Zpět