Trenér juda Novák zve za medaili na večeři
Jeho sportovní kariéra nebyla bohatá, kvůli zranění musel s judem brzo skončit. Před šesti lety ale Václav Novák vybojoval domácí titul ve veteránech. „Na starý kolena jsem si ještě udělal radost,“ směje se čiperný trenér z Kladna (70 let), který radost rozdával hlavně svým svěřencům. Za těch 53 let trenérské praxe jich měl hodně. A když Novák slavil kulaté narozeniny, přijelo mu poblahopřát kolem padesáti bývalých žáků.
„Byl to nápad mých svěřenců, dojal mě. Ptal jsem se jich, jestli jsem nebyl na ně příliš tvrdý. A oni tvrdili, že ne, že jsem mohl být i tvrdší,“ smál Novák, zakladatel Judo klubu N62 a jeden z třicítky nominovaných v soutěži Díky, trenére, jež hledá ty, kteří to s dětmi dobře umí a přivádí je ke sportu.
S judem, původně japonským bojovým sportem, se Novák seznámil v patnácti letech jako učeň v Pardubicích. „V té době to byla taková exotika, každý se bál judistů, moc se o tomhle sportu nevědělo,“ vyprávěl Novák, kterého jednoho dne oslovil předseda tělovýchovné jednoty Doly Kladno, aby vznikl nový oddíl judo v tělovýchovné jednotě. „Šli jsme do toho společně s kamarádem Václavem Kubíčkem a rozjeli akci Kursy sebeobrany. Lidé chodili, pár jejich účastníků zůstalo v oddíle a začalo s pořádným judem,“ říká Novák.
Jako osmnáctiletý se rozhodl při práci trénovat, při zaměstnání absolvoval trenérskou školu UK FTVS v Praze, stal se profesionálním trenérem 1. třídy a držitelem 5. Danu. Dál trénoval v klubu, ale od roku 1990 se stalo jeho hlavním působištěm Sportovní gymnázium v Kladně.
Za tu dobu vychoval mnoho reprezentantů a mistrů republiky. „Kdybych měl spočítat všechny medaile, které získali mí svěřenci na sportovním gymnáziu, číslo by šlo do stovky a s oddílem na stovky,“ říká Novák.
Na roky v gymnáziu rád vzpomíná. Klukům i děvčatům, kteří bydleli na internátu, mnohdy nahrazoval rodiče. Radil jim, bavil se s nimi o běžných věcech. „Neučil jsem je jenom judo, ale poslouchal, co prožívají mimo sport a některým i poradil, co a jak dál v životě. Chodil jsem se na ně ptát učitelů, zajímal se, jak se učí. Dělal jsem to ve svém osobním volnu. Teď mě občas zamrzí, že cizím jsem se věnoval někdy víc než svým. Tati, nelam si s tím hlavu, my jsme jiného názoru, naštěstí od nich slyším.“
Novák si se svými svěřenci dopisoval, když byli třeba na vojně. „Vždycky jsem jim říkal, že se jim snažím pomoci, aby se vyhnuli v životě komplikacím. Když jsme byli na soustřední, večer jsme si vždycky povídali, oni se vyptávali. Většinou jsem i takový psycholog, vždyť je to nutné a to musí být,“ dodává Novák. O tom svědčí jedna historka z praxe.
Jeden z jeho úspěšných svěřenců v tréninku exceloval, v zápasech ale pokaždé vyhasl. Když se ho trenér Novák zeptal, co je tím důvodem, žáček mu odvětil, že ho na turnajích stresují diváci kolem. „Tak jsme pak modelovali trénink s ním tak, že stáli kolem lidi, kteří si povídají a smějí se. Přestal to vnímat, jeho výkon šel nahoru a udělal na republice medaili,“ popisuje Novák.
Je nutné o každém se dozvědět co nejvíc. Uvědomit si, že tréninkem v tělocvičně výchova judisty nekončí, že je možné dát mu víc. „Musíte si ty lidi získat, musí vidět, že je máte rád. Mnohdy u nás kluci přespávali, když jsme jeli někam na závody, má manželka jim udělala svačinu. Dodnes na to vzpomínají, a když nás navštíví, přinesou mé ženě vždycky kytici,“ směje se Novák. Právě judo bylo světovou organizací UNESCO uznáno a doporučeno jako nejvhodnější sport pro mládež do patnácti let, a to jak po stránce duševního, tak i tělesného rozvoje.
„Učí hlavně úctu k soupeři, vede ke kamarádství. Je důležité, že protivník se mi propůjčuje svým zdravím, proto se techniku juda musím pořádně naučit, abych mu nic neudělal a nikoho nezmrzačil. Každý chvat je totiž smrtelný, nebo může být. Hlavně judo není jednostranným sportem,“ říká Novák, který vzdělává od roku 1992 i trenéry juda třetí třídy.
Slávu kladenského juda šířili například Ladislav Hrabě, bratři František a Josef Varhulíkovi, z těch nejmladších Radek Voňavka a mnoho dalších medailistů z republikových a mezinárodních soutěží. Pokud svěřenci vybojují medaili, čeká je ještě jedna cena – zkušený trenér Novák je pozve na večeři. „To je pravidlo, které dodržuji.“