Trenér jachtingu dává dětem za vzor Jágra
Dříve byl učitelem na gymnáziu, nyní je profesionálním trenérem Českého svazu jachtingu a Yacht Clubu Neratovice. A v poslední době Antonína Mrzílka (53 let), jednoho ze třicítky trenérů vybraných v soutěži Díky, trenére, která hledá ty, kteří obětavě pracují s dětmi, nejvíce potěšil devítiletý svěřenec. Nejmladší účastník ME na plachetnicích lodní třídy Optimist pro děti do 15 let se neohroženě pustil na moře do dvoumetrových vln ve větru přes 20 uzlů.
„Zvládl to ohromně. Jachtař se odmalička nesmí bát. Kdo chce dobře jezdit, musí být psychicky odolný a kamarád s vodou a větrem,“ říká Mrzílek, který sám začal s jachtingem ve dvanácti.
Jaký je postup nováčků v jachtingu? V České republice si začínající děti mohou vybrat z několika lodních tříd, nejčastěji je to jednoposádkový Optimist, dále také na dvouposádkové plachetnice Cadet nebo RS Feva.
Výcvik začíná většinou na podzim, kdy se děti povozí na lodi, aby vůbec věděly, do čeho jdou.
Přes zimu se trénuje v tělocvičně obratnost, síla, rychlost, koordinace, prostorová orientace. Pochopitelně musejí umět plavat.
Věnují se i teorii, začátečníci se třeba učí vázat uzly, poznávat znaky vlajkové abecedy. Následuje nácvik ovládání lodě. Žádný stres, děje se tak na břehu. Loď, jakýsi trenažér, stojí na kloubovém podstavci s plachtou, ploutví i kormidlem.
Kdo zvládne základy na suchu, může s lodí na vodu. Děti se pak učí vyplout od břehu, obraty, přistání, časem zvládnou i postavit loď, když se zvrhne.
„Když vidím, že dítě je šikovné a rodiče jsou ochotni zaplatit dopravu a pobyt, jedeme trénovat na moře nebo na Gardu v severní Itálii. Tam lépe poznám, kdo je talent. Nesedí v lodi jako pecka, ale podle větru a vln se v ní pohybuje a pracuje s plachtou. Pobyt na vodě ho časem naučí vnímat prostor kolem sebe. Vítr musí cítit skoro všemi smysly. Nejdůležitější je sledování okolí, podle toho pak vytuší, odkud přijde výhodný vítr. Všechno se dá zlepšovat tréninkem na vodě, bez toho to nejde. Trénink na vodě a zejména na moři, kde se odehrávají všechny důležité regaty, ničím nenahradíš,“ vysvětluje Mrzílek.
Dospělí reprezentanti stráví na moři více než 150 dní v roce, špičkoví dorostenci a junioři přes stovku. Vše je závislé také od financí, ale začít s jachtingem není tak drahé, většina mládežnických klubů mák zapůjčení oddílové lodě.
Daleko víc vydá ten, kdo chce mít z dítěte sjezdaře, nebo tenistu.
Původně učitel biologie a tělocviku působil jako trenér a funkcionář dlouho jen po práci, byl to jeho koníček. Teprve grant poskytnutý Českému svazu jachtingu Mezinárodním olympijským výborem z něho udělal profesionálního trenéra.
Zároveň se stal předsedou trenérskometodické komise ČSJ a později po dvě funkční období předsedou komise vrcholového sportu. Na olympiádě v Londýně v roce 2012 vedl jachtařskou výpravu a zároveň tam koučoval Viktora Teplého na lodi Laser.
Mrzílek do reprezentace dovedl i svoji dceru Lenku, která spolu s Lenkou Šmídovou, stříbrnou medailistkou z OH 2004 v Aténách, vybojovala ve dvojici na OH 2008 v Pekingu sedmé místo. Mrzílka ovšem nejvíc baví věnovat se dětem, kterým za vzor dává dva úspěšné sportovce.
„Jedním z nich je právě Lenka Šmídová od nás z Neratovic. Jenže většina dětí, které teď trénuji, její úspěchy nezažily. Tak jim říkám, koukněte na Jágra, z toho si vezměte příklad. Všichni dávno spí a on jde v noci sám trénovat.“ A dodává: „Snažím se děti naučit základům jachtingu a slušného fair play chování. To k vodě a moři neodmyslitelně patří. Kdo je dobrý jachtař, nemůže být špatný člověk.“