Trenér házené Šimek: chci pomoct vychovat odolné lidi
Vzděláním je chemik a přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci. Do toho Jiří Šimek trénuje a píše o házené. O co se zkušený trenér nejvíce snaží? „Chci pomoct vychovat odolné lidi, kteří obstojí ve stresových situacích, jež je v životě potkají,“ prohlašuje Šimek. Házená je podle něho ideálním sportem.
Už 32 let trénuje Jiří Šimek z házenkářského klubu STM Olomouc děti od osmi do 14 let. Jak vzpomíná bývalý amatérský basketbalista, který letos oslaví sedmdesátiny, na trenérské začátky?
„Na rozdíl ode mě obě dcery někdy začátkem osmdesátých let začaly místo basketbalu hrát házenou za olomouckou Zoru. Chodil jsem s nimi a pomáhal trenérce na hřišti. Bavilo mě to, a tak jsem si udělal trenérský kurz čtvrté třídy,“ říká Šimek, v současnosti držitel nejvyšší trenérské licence A. Podle něho nejen v zaměstnání (je vzděláním chemik, stále pracuje na plný úvazek v oblasti farmacie a externě na drobný úvazek přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci) je třeba vzdělávat se po celý život.
Poměrně brzo se přesvědčil, že při tréninku dětí není problém zjistit, jaké technické prvky hry je učit a jak má vypadat jejich provedení, ale kde sehnat postupy, jak zvolené prvky v optimální posloupnosti děti správně naučit. A když nenašel zdroj, tak si začal metodické řady sám upravovat i tvořit. Své poznatky a zkušenosti dává k dispozici i ostatním trenérům na seminářích, které pro zájemce sám vede. Je autorem několika materiálů zaměřených na to, jak tyto prvky trénovat, ale přitom si nikdy neklade za cíl, z kolika dětí má připravit hráče, kteří budou hrát v dospělosti házenou třeba i vrcholově.
„Jeden, dva? To by byl bonus k mé práci. Já chci především pomoct vychovat odolné lidi, kteří obstojí ve stresových situacích, jež je v životě potkají. Házená je pro to ideálním sportem. Je to tvrdá hra a svěřence učím face to face rozdávat a přijímat tvrdost. Ovšem kdo udělá na hřišti něco záludného, dostane se mu takového ponaučení, že si to už příště nedovolí. Vždy mě potěší, když tenhle přístup chápou i rodiče. Když pochopí, že neposílají dítě do kroužku s nezávazným režimem, ale do sportovního klubu s pevným řádem a povinnostmi vůči kolektivu,“ vysvětluje Šimek.
Svoje trénování (třikrát týdně, celkem kolem 12 hodin) bere jako dokonalý odpočinek. „Vymetu z hlavy povinnosti z práce. Některý manažer si zaplatí squash, tenis nebo golf. Já chodím relaxovat při házené s dětmi,“ dodává Šimek.
