Paterson: Od bitev na sídlišti přes reprezentaci k dětem
Nastávající maminky znají jméno sedmatřicetileté Karolíny Paterson z webu porodnice.cz,kam posílala své příspěvky z Nového Zélandu o tamním porodnictví. Pánové si ji vybaví v souvislosti s kalendářem plným obrázků krásných žen – reprezentačních spoluhráček, který se objevil před olympiádou v Londýně. Pozemní hokejistky v čele s kapitánkou Karolínou se nechaly pro něj decentně vyfotit. Peníze za prodej pomohly jejich kolegům zúčastnit se olympijské kvalifikace.
A do třetice? Paterson, matka dvou děvčat, se objevila mezi vybranou třicítkou soutěže Díky, trenére, protože to s dětmi na tréninku zkrátka umí. Hráčka extraligového klubu HC 1946 Praga už jako školačka běhala po sídlišti s hokejkou v rukou. „S kluky ze školy jsem třískala do tenisáku a hrála hokej. To byly bitvy. Asi v páté třídě mi kamarádka řekla, že na Vyšehradě hrají něco podobného jen holky mezi sebou, a tak jsem se šla podívat. Stačil jeden trénink a už jsem zůstala,“ vzpomíná Paterson.
Pozemák ji bavil a hlavně pod vedením trenérky Jiřiny Čermákové se stále zlepšovala. Takže se po letech z žačky s šikovnýma rukama stala hráčkou národního týmu. V něm zažila mimo jiné i radost ze třetího místa na halovém mistrovství Evropy, čtvrtou pozici na halovém světovém šampionátu a postup mezi evropskou elitu do divize A. „To samé se letos povedlo současnému družstvu, což je skvělé. S reprezentací jsem skončila loni. Už jsem všechno nestíhala. Dcery, zaměstnání, hrát za klub, trénovat děti,“ vysvětluje Paterson, která nastupuje ve střední záloze, tedy je 'mozkem týmu'.
„O to jsem se vždycky snažila. Bavilo mě pracovat pro tým a hlavně nahrávat.“ V tom byla její největší síla. „Ano, vždycky jsem přihrávala na góly, ale moc jsem jich nedávala. Tedy, snažila jsem se, ale nepadalomito často do branky,“ směje se sympatická hráčka, která byla několik let kapitánkou reprezentace. K trénování se dostala na Novém Zélandu, kam odešla po vysokoškolských studiích a kde žila osm let. Paterson hrála za špičkový tým North Harbour a jednou se dokonce stala nejužitečnější hráčkou celé soutěže. Titul jí však vždycky unikl, těsně. „Měla jsem báječného zaměstnavatele, který mě bez problémů uvolňoval i na akce českého nároďáku,“ líčí Paterson.
Na Novém Zélandě je pozemní hokej velmi populární. Hraje se také na školách. Jenže na škole, kam chodila Eliška, dcera Paterson, se zrovna nehrál. Proto přesvědčila ředitele školy ve městě Auckland, aby tamní tým opět přihlásil do školní soutěže. Stalo se, a Paterson trénovala celkem tři družstva.
„Podmínky byly bojové, trénovalo se například v době oběda. Ale pozemní hokej se znovu rozjel, což mě moc těší. Dodnes funguje, trénuje tam můj švagr a jeho tým vyhrál zdejší školní ligu,“ těší Paterson.
Zkušená hráčka ví, co děti, které chce zasvětit do tajů stále dynamičtější hry, nejvíc potřebují. „Pozemní hokej je technicky poměrně náročný. Naučit se základy by bylo bez legrácek při cvičeních velmi nudné. Proto vždycky různě blbneme, což děti baví,“ dodává Paterson. „Když děti obrazně honí krokodýl, tak jsou vždycky rychlé.“ Nejmenší začínající hráče stále častěji vedou bývalí reprezentanti, kteří se trenérsky vzdělávají.
Děti mají na očích i čtyřikrát týdně, nejprve v kroužcích ve škole, odpoledne s nimi pokračují na trénincích v klubu. „Pokud tento trend vydrží, třeba se český pozemní hokej časem dočká úspěchu. Podobného tomu, jako před pětatřiceti roky, kdy na olympiádě v Moskvě získaly ženy stříbrnou medaili,“ zasní se Karolína Paterson. Možná ale tak docela nesní?