Návštěvy TOP 16: Trenérka lukostřelby Helena Bauerová: „Těší mě trénování dětí celkově.“

Helena Bauerová zasvětila život lukostřelbě a dětem. Díky své práci v Lukostřeleckém klubu CERE vychovala řadu talentů, ale současně také pozitivně ovlivnila životy svých svěřenců. Proto je, po sedmadvaceti letech trenérské štace, naprosto zaslouženě mezi Top 16 trenéry mládeže v anketě Díky, trenére!

Jako většinu sportovců i Helenu přivedl k lukostřelbě tatínek. Poté, co dostala k Vánocům jako malá holka pod stromeček luk, už ho nepustila z ruky a dlouho závodně střílela. Když se Heleně narodily děti, věděla, že se lukostřelbě již nebude schopna věnovat na takové úrovni. „Chtěla jsem u ní zůstat a vrátit to nějakým způsobem svým trenérům. Začala jsem proto trénovat a předávat radost z lukostřelby jiným.“ vysvětluje Helena přechod do trenérské role. Dnes trénuje již neuvěřitelných 27 let a věnuje se 45 svěřencům, kteří jsou ve věkovém rozmezí 9-15 let.

Přestože se Helena stará o velký počet mladých sportovců, připomíná: „Musíte ke každému člověku přistupovat jinak a individuálně.“ Trénování dětí ji zabere i 20 hodin týdně, přičemž vedle samotné střelby musí vyladit i jednotlivé luky. Za poslední pět let navíc přišlo až 120 nováčků, a tak Helena nesmí podcenit jediný detail. Proto upozorňuje: „Od začátku, kdy přijdou děti na střelnici, jim musíte vštěpovat, že je to nebezpečná zbraň.“

Samotný trénink zpestřuje řadou netradičních prvků. Udržuje pozornost dětí humorem či zhasnutím světel v hale, ptá se na prožitky z výstřelů, obměňuje jednotlivé terče a polohy střelby, ale také natáčí videa a následně jej se svěřenci rozebírá. „V lukostřelbě musíte techniku pořád a pořád zlepšovat, protože těch věcí, které si musíte hlídat je tolik, že vám vždycky něco ujede.“ A pokračuje: „I ty nejlepší na světě si techniku hlídají a učí se stále něco nového.“

Trénování Heleně přirostlo k srdci stejně jako děti. Ráda u svých svěřenců vidí rozzářené oči zájmem a radostí z lukostřelby. „Nejvíce mě baví, že pomáháte svým svěřencům zvládat luk, tak aby z používání luku měli radost a ještě se trefovali.“ Přitom neustále přemýšlí, jak každého svěřence posunout dál. Pozitivní zpětnou vazbu jí často dávají i rodiče: „Mám radost, když mi rodiče přijdou říct, že se jejich dítěti díky lukostřelbě zvedlo sebevědomí a lépe obstojí ve školním kolektivu.“

Její svěřenci nezřídka dosahují velkých úspěchů. Přesto má ještě vyšší ambice: „Chtěla bych ještě několik medailí na MČR. Aby si některý z mých svěřenců vybojoval účast na OH.“ Již dnes se Heleně dostává zadostiučinění, neboť jí svěřenci vzkazují: „Díky, trenére!“

mh

sdílet | Zpět