Návštěvy Top 16. Trenérka badmintonu Markéta Osičková: „Záleží mi na růstu dětí.“

TJ Astra Zahradní Město je oddílem, který má ve svých řadách výborné hráče, ale i trenéry. To vše díky zkušené trenérce a kamarádce Markétě Osičkové, jež pro badminton a děti dýchá. Proto je Markéta letos naprosto zaslouženě mezi Top 16 trenéry v anketě Díky, trenére.

Již dlouhá léta výborně funguje spojení Markéty a badmintonu. Začínala jako hráčka v útlém věku a až shoda okolností ji přivedla k opačnému pólu sportovního života, trénování tam, kde sama začínala. „K trénování badmintonu jsem se dostala vlastně trochu náhodou. Já jsem hrála a ani moc jsem trénovat nechtěla,“ vzpomíná Markéta na své začátky a dodává: „Při studiu na FTVS jsem potřebovala splnit trenérskou praxi a moje kolegyně z oddílu, kde jsem vyrůstala jako dítě, mi nabídla trénink na Astře.“ Na nabídku kývla. Začínala jednou za čtrnáct dní, pak jednou za týden, dvakrát týdně až se trénování stalo každodenní záležitostí. „Zjistila jsem, že děti mohu naučit mnohem víc, když přijdu častěji, pravidelně.“

Dnes po osmnácti letech praxe se věnuje až 40 dětem ročně, což je pro tak individuální sport jako badminton neuvěřitelné číslo. A nevěnuje se jim sama. Mnohem větší důraz něž kdy dříve, klade na výchovu dalších trenérů, kolegů, se kterými bude schopna dětem zajistit maximální péči. „Začínala jsem s tím, že budu mít mistry světa, pak mi došlo, že to tak nebude. Že v té velké skupině mistry světa asi fakt nemůžeme vychovat, navíc Evropa a badminton je trochu jinde než Asie. Mezinárodní konkurence je strašně vysoká.“ Proto přehodnotila ambice. Chtěla vychovat mistry ČR a dostat své svěřence na mistrovství Evropy juniorů, což už se jí několikrát podařilo. „V posledních letech potřebuju vychovat nějaký svoje následovníky, takže z těch hráčů, který byli úspěšní se snažím udělat trenéry a tak se to přeměnuje i do toho, jak vést celý tento oddíl. Místo mistrů světa chci teď trenéry.“

Na trénování ji nejvíce fascinuje především komunikace s dětmi, hledání nových možností, jak je naučit správné návyky, dovednosti. Uvědomuje si, že každý je jiný a potřebuje trochu jiný přístup. „Baví mne dětská důvěřivost a víra v trenéra, že je učí v jejich prospěch a tak se to snažím dělat i já, záleží mi na jejich růstu.“ Do tréninků zapojuje nejrůznější prvky, kterými neustále získává maximální nasazení. Dělá kruhový trénink, kdy se na každém stanovišti dělá něco jiného či spojuje starší hráče s těmi mladšími. „Starší mladším musí pomáhat a mladší vidějí nějakou motivaci, jak to mají dělat jinak.“ A co je pro ni tedy vizitka dobrého tréninku? „Dobrý trénink je takový, kde jsou všichni zpocení a vidím, že to nikdo nefláká. To znamená, že je to musí aspoň trochu bavit, protože, když je to nebaví vůbec, tak prostě stojí.“

Některé své svěřence trénuje i patnáct let. „Nakopne mě, když mě povzbudí. Zařve pojď Domčo, pojď, makej. Pak vím, že můžu ještě přidat a dokážu to odjet,“ vděčně poznamená jedna ze svěřenkyň, která je s Markétou od jejích trenérských začátků. „Markéta vymýšlí strašně dobrá cvičení, fakt mě to baví. Hned jsem si jí oblíbil,“ dodává po čtyřech letech vzájemné spolupráce hráč Kuba.

Sport je dle Markéty cesta především k výchově mládeže. Ráda by tedy zachovala vzájemnou vazbu po zbytek života. „Ráda bych, aby se ke mně neobraceli v dospělosti zády, aby z nich byli slušní lidé, kteří jsou ochotni v životě jít cestou přes překážky a ne před nimi utíkat.“ A to je důvod, proč je letos mezi Top 16 trenéry mládeže a proč ji svěřenci vzkazují: „Díky, trenére!

mh

sdílet | Zpět