Návštěvy Top 16: Trenér požárního sportu Jiří Blajer: „Mě ženou samotný děti. Když se namlsají, tak se chtějí zlepšovat a jít dál.“

Jiří Blajer je odmalička veden k požárnímu sportu a jelikož ho jako takový uhranul, rozhodl se jej nadále dostávat mezi mladé sportovce. Ať už z nich budou v budoucnu hasiči nebo se mu budou věnovat jen v dětství v SDH Březové Hory coby koníčku, mají pod křídly Jirky ideální průpravu do života. To je důvodem, proč je letos Jiří zaslouženě mezi Top 16 trenéry v anketě Díky, trenére.

S požárním sportem je spjata jeho rodina již dlouhá léta. Proto bylo logické, že i Jiří byl od deseti let hasičem. A chytlo jej to do té míry, že u něj zůstal dodnes. „Je to taková srdcová záležitost, že když se s tím narodíte, tak to máte.“ V patnácti letech začal s trénováním poté, co jeho strýc, trenér oddílu, potřeboval pomoci. „Učil jsem své parťáky, kolegy různým věcem už dřív. Pomáhal jsem například učit své kolegy uzle.“ No a potom v sedmnácti letech už tento oddíl sám převzal. Stal se hlavním trenérem a od té doby se tomu věnuje již pátým rokem. Ze začátku, když oddíl přebíral, měl sedm dětí, dnes v součtu s dorostem 45 dětí ve věkovém rozmezí 6 - 18 let.

Na trénování dětí jej nejvíce baví trávení času s dětmi. „Jsem rád, že nesedí u počítače nebo u mobilu, ale jdou na trénink, kde společně trénujeme na závody různé disciplíny, ale i věci do života. Líbí se mi ta soutěživost dětí, kdy chtějí vyhrát při jakékoliv hře a jdou do všeho naplno.“ Vedle vzájemné konkurenceschopnosti a zápalu jej však mnohem více těší sounáležitost kolektivu a ochota si pomáhat. „Hrozně rád se vždy koukám, jak je v našem týmu skvělá skupina dětí, která drží při sobě a pomáhá si, když někdo potřebuje poradit např. s vázáním uzlů či jinou disiplínou.“ A projevy emocí? Ty jsou dle Jirky u dětí taky jedinečné. „Když se povede nějaký ten úspěch na závodech, tak se koukat na ty radující děti. Dodá jim to také sílu, že chtějí trénovat víc.“

Během tréninků se snaží Jirka inovovat. „Snažím se vymýšlet nové hry a chci, aby byl ten trénink vždy odlišný od toho předchozího.“ Maximálního nasazení svých svěřenců dosahuje i za pomoci udělování bodů do dlouhodobé statistiky. „Máme své bodování, kdy děti soutěží o body a každé dva měsíce máme vyhlášení.“ Body dostávají děti nejen za umístění v soutěžích, ale také za poctivé nošení pomůcek, přičemž po vyhlášení dostávají zaslouženou odměnu. A co pro Jirku zanamená dobrý trénink? „Když vidím u toho dítěte posun, že se v nějaké disciplíně zlepšil. Když vidím třeba, že zvládl dobře předávky, které mu ze začátku nešly. Nebo, že se naučil z pěti uzlů dva.“

V rámci ideálního sportovního prostředí se Jirka snaží vytvořit i přátelskou atmosféru založenou na vzájemné důvěře. „Vždycky říkám našim dětem, že kdykoliv budou mít nějaký problém, ať už ve škole nebo doma, není problém za mnou přijít a o všem si promluvit, toho si vždycky vážím. Těší mě, že si má slova berou k srdci a snaží se, jak z chyb v kroužku, tak i těch „životních“ poučit.“ U dětí jej motivuje rychlý progres a dohánění výkonnostních rozdílů. „Dělá mi radost to, že právě ty slabší se postupně zlepšují a snaží se vyrovnat těm silnějším, samozřejmě se snažíme jim dávat prostor na rozvoj.“

Z hlediska ambic do budoucna zůstavá Jirka při zemi, neboť si váží současného stavu opřeného především o ty pravé hodnoty. „Dosáhl jsem všeho, čeho jsem chtěl. Máme hodně dětí, které baví požární sport, jsme skvělá parta, která si pomáhá a výsledky máme také dobré.“ Za to jsou mu jeho svěřenci vděční, a proto vzkazují: „Díky, trenére!“

mh

sdílet | Zpět