Návštěvy Top 16: Trenér badmintonu Mirko Šída: „Radost mám z každé nově naučené věci, pokroku nebo povedeného výkonu.“

Badmintonový klub technické univerzity v Liberci má ve svých řadách výborného trenéra, kamaráda, člověka. Řeč je o Mirko Šídovi, který pro badminton a trénování dětí žije, nicméně pomoci svěřencům neváhá i mimo badmintonový kurt. Letos je proto zaslouženě mezi Top 16 trenéry v anketě Díky, trenére.

Od mala pro něj existovala jasná jednička mezi sporty, neboť dodnes nedává dopustit na kurt, raketu a košík. Vlastně logicky, když se badmintonu věnovaly i jeho rodiče. „Je to pro mě taková celoživotní vášeň,“ připouští Mirko. K trénování badmintonu se dostal v 18 letech. „Vlastně tak nějak u nás docházeli trenéři a bylo potřeba nějakou další sílu, novou krev.“ Badminton je dle Mirka zajímavý sport, který spojuje strašně moc činností. „Je to mysl, dobrá ruka, dobrá fyzička, je to zábavný sport, koneckonců olympijský sport.“ Dnes v rámci BK TU v Liberci trénuje asi 40 sportovců ve věkovém rozmezí 10-15 let, proto se nezapomíná neustále vzdělávat na seminářích a hledá další inspiraci na internetu.

K trénování Mirko přistupuje se svojí vlastní filozofií. „Každý má nějaký svoje fyzický předpoklady nebo kolik je tomu schopnej dát. Jsem rád, když se svěřenec dostane na tu svojí hranici nebo ji spolu nějakým způsobem překonáme a naučí se nějakou věc, kterou nevěřil, že zvládne.“ Cílem proto je překonávání osobních limitů. „Rád bych dosáhl toho, aby se každý svěřenec dostal na svoji výkonnostní hranici, ať už je jakákoliv, zároveň byl dobrým člověkem v dobré partě a hrál fér.“ Rád by také dosáhl toho, aby v oddílu existovala kontinuita, kdy budou rovnoměrně zaplněné všechny věkové kategorie a mladší hráči se tak budou moci porovnávat a navazovat na výkony těch starších a zkušenějších.

„Dobrej trénink pro mě znamená, že to svěřence bavilo, že jsem je naučil něco nového, nějakej novej úder, nějakou novou činnost.“ Trénování je důležité zábavnou formou, aby se cvičení v rámci možností neopakovalo a každý trénink tak byl alespoň trochu odlišný, něčím zajímavý, nový. Snaží se proto do tréninku zapojit alespoň jedno, dvě zábavnější, hravější cvičení. Chce, aby tréninky nebyly stereotypní a každý byl svým způsobem vyjímečný. Musí se změnit vždy alespoň nějaký malý detail a svěřenci se tak těšili. V rámci tréninkových skupin se Mirko setkává s výkonnostními rozdíly, což řeší po svém. „Snažím se ty cvičení dělat pro ty lepší a pak to cvičení méně zdatným upravit, nějak zjednodušit, aby jsme ho mohli dělat všichni společně a dostat se na tu hranu.“

Se svými svěřenci má velmi blízký vztah a tématem tedy není jen samotný badminton. „Hodně se k nám chová jako kamarád, čehož si můžeme vážit. Není to takovej trenér, kterej jenom typicky buzeruje. Pomáhá nám, když si nevíme rady, jak v badmintonu, tak třeba v životě nebo se školou nám pomůže,“ hodnotí Mirka jeho svěřenci. Logicky se tak Mirkovy další cíle točí kolem nich: „V trénování bych chtěl dosáhnout toho, že vychovám novou generaci, že to svěřence bude bavit.“ To je důvod, proč mu hráči vzkazují: „Díky, trenére!“

mh

sdílet | Zpět