Návštěvy Top 16. Tenisový trenér Jan Váňa: „Baví mě výkony dětí a naplňování jejich volného času v aktivní sportovní podobě!“

Tělem i duší nedá dopustit na raketu, míček a tenisový kurt. Ale také na děti, jímž zpříjemňuje volný čas a hledá cesty, jak je vést aktivně ke sportu a zábavě v jednom. Řeč je o Janu Váňovi, šéftrenéru své tenisové akademie, jenž se s filozofií sobě vlastní dostal mezi letošních Top 16 trenérů mládeže v anketě Díky, trenére!

Cesta tohoto mladého trenéra započala jako u většiny již v mládí, kdy tenis hrál sám. Od útlého dětsví až do svých 17 let tvrdě pracoval na své kariéře, po vzoru svého idola, rodáka z Mallorky Rafaela Nadala. Nicméně, jak přiznává, konkurence v tomto sportu je neúprosná. „Když u nás člověk nepatří mezi 3 nejlepší ve svém ročníku, tak se tím neuživí a nedostane se dál.“ O budoucnosti tenisty se tak rozhoduje již od mladších žáků, kdy je prakticky rozhodnuto, zda k tomu má dispozice či ne. Přesto si na francouzském grandslamu Roland Garros během tréninku svého idola splnil hráčský sen, který ho přivedl na opačnou stranu tenisového života, trenérství.

Cesta k němu započala v roce 2009. Jako instruktor lyžování si během vánočních svátků a jarních prázdnin přivydělával spolu se svým bývalým spoluhráčem a objevil v sobě schopnost předávat know-how ostatním. Jenže zimní sport pro něj nebyl takovou srdeční záležitostí jako tenis, a proto v roce 2012 absolvoval školení a kurz tenisového trenéra. Možnost propojit trénování dětí s tenisem mu v následujících měsících učarovala natolik, že se po studiu Pedagogické fakulty v Liberci rozhodl rozjet nový vlastní projekt Tenisovou akademii Jana Váňi (TAJV), založené na unikátní filozofii. „Abych nekonkuroval zajetým tréninkovým centrům v Poděbradech, Nymburku a Kolíně, nepřetahoval hráče a vychovával je od nuly, vymyslel jsem vlastní koncept.“

V té době se stavěla multifunkční hřiště ve Velkém Oseku, Cerhenicích nebo Pečkách, která zůstávala nevyužita a Jan tak objevil jedinečnou příležitost za svými svěřenci dojíždět. Tím objevil díru na trhu vhodnou pro hráče, jejichž rodiče neměly prostředky a čas své děti na tréninky do dalekých center vozit. Akademie postupně nabývala na popularitě, rozšiřovala se a dnes čítá okolo 60 hráčů ve věkovém rozmezí 5 - 15 let, jejichž vývoji se Jan již nevěnuje sám. Původní vize vychovat špičkové hráče na mezinárodní úrovni se však prozatím vzhledem k mnoha faktorům do jisté míry vzdal. „Doteď jsem nenalezl ambiciózní dítě i zároveň rodiče, kteří by spojily oba faktory a chtěly dosáhnout toho úspěchu jak závodního výkonnostního tenisu, tak hlavně se tím do budoucna i uživit.“

Proto si stanovil cíl především vést děti ke sportu a aktivnímu trávení volného času. A děti se mu daří zaujmout do té míry, že v nich probouzí zájem právě třeba o trenérství. „80 % dětí chce být jako youtuber nebo tenisový trenér, ale nechtějí být závodní hráči. Takže i kvůli tomu jsem musel odpustit od ambicí trénovat výkonnostně, ale na té zábavné volnočasové úrovni.“ Baví jej samotná organizace a neustálé obohacování tréninků o nové prvky. Na dětech oceňuje, že se v současné pasivní, moderní, spotřební a zjednodušené době stále dokáží ještě bavit pohybem a tenisem spolu s ním na kurtě. A co pro Honzu znamená dobrý trénink? „Když dítě přijde o 15 min dřív a o půl hodiny později po tréninku odchází.“

Nominace od svých svěřenců si pochopitelně velmi váží. „Beru to jako obrovský úspěch. Odpovídá to tomu, že něco dělám správně a zároveň mě to motivuje k lepším výkonům. Mým úkolem je tvořit projekty, pořád se posouvat a vytvářet něco nového, co děti zaujme, tzv. nestagnovat a nedržet to pořád při zemi.“ říká dojatě Jan. Za jeho neustálou píli a čas mu proto jeho svěřenci nejen touto cestou vzkazují: Díky, trenére!

mh

sdílet | Zpět