Návštěvy TOP 16: Hokejový trenér Jan Chudý: „Každé vítězství je pro děti takové malé Nagano.“

Bývalý hokejista Jan Chudý předává své zkušenosti dále. Malé děti v HC Příbram si k hokeji pěstují lásku a zažívají společně spoustu radosti díky jeho osobitému stylu trénování. To je důvodem, proč se dnes řadí mezi Top 16 trenérů mládeže v anketě „Díky, trenére.“

Lední hokej je pro Honzu Chudého život. Od útlého věku bylo jasné, že u tohoto sportu zůstane. Během své aktivní hráčské kariéry prošel příbramskou mládeží, odkud směřoval do dorostu Plzně, kde současně studoval a pracoval. Po několika letech přestoupil do HC Rokycany, s nimiž si zahrál 2. ligu, ale i krajskou soutěž. V roce 2014 hledal další impulz i motivaci, a proto se rozhodl vrátit domů do Příbrami, čímž se mu otevřela i trenérská dráha.

„Ještě jako aktivní hráč po návratu do mateřského klubu jsem začal chodit pomáhat na tréninky náboru a sám jsem byl překvapený, jak moc mě to bavilo, takže jsem si hned udělal C licenci a začal trénovat i během svého působení u A-týmu.“ vzpomíná Jan. Po třech sezonách již věděl, že ho trénování dětí baví více než hraní, a tak se mu začal věnovat naplno. Dnes trénuje děti čtvrtým rokem, přičemž se věnuje čtyřicítce hráčů ve věkovém rozmezí 5 - 10 let.

Samotný trénink Honza zpestřuje vložením her a soutěží, kterých se účastní i on a další trenéři. „Děláme s nimi ptákoviny. Doby, kdy jsme se báli projít kolem trenéra a pozdravit ho, jsou dávno pryč. My jsme pro ně parťáci, fungujeme jako mančaft.“ Trénování nejmladších kategorií pro Honzu představuje především zábavu bez tlaku na drill. Ten má přijít až ve věku starších žáků, a to ještě v omezené míře.

U dětí jej fascinuje energie a množství zpětné vazby během tréninku. „Na dětech je krásné, jak jsou bezprostřední a člověk okamžitě pozná, jestli je trénink či zápas baví nebo ne.“ Ke správnému tempu a naladění všech svěřenců mu pomáhá efekt davu. „Děti se nechávají strhnout ostatními. I když je to nebaví nebo nemají náladu, zapojí se.“ Při rozvoji dětí musí často zohledňovat ještě jiný faktor, který na ně působí. „Rodiče jsou různí a mají různé pohledy. Důležité je s nimi pracovat. My se snažíme hodně komunikovat, abychom předešli rozporům.“

V současnosti se Jan hokejem živí, a proto směle tvrdí: „Má práce je mým koníčkem. Chtěl bych dosáhnout toho, abych se touto prací mohl živit „de facto“ celý život a bavilo mě to pořád jako teď.“ Honzovy trenérské cíle sahají i mimo sport.„Bylo by krásné vychovat reprezentanta, ale my se tady snažíme vychovat lidi, kteří budou mít vztah ke sportu. Chceme, aby to děti bavilo a trávily čas nějak smysluplně.“ Právě proto mu svěřenci vzkazují: „Díky,trenére!“

mh

sdílet | Zpět