„Mým snem je jednou mít vlastní akademii,“ říká Trenér roku 2018 Lukáš Novák
Odstartoval další ročník sportovně-společenské akce Díky, trenére. Každý z vás tak opět může poděkovat trenérům mládeže za jejich obětavou práci a přihlásit je do soutěže o titul Trenér mládeže 2019. Ve hře jsou finanční příspěvky na zahraniční stáže, na vybavení pro kluby a zvolen bude i trenér sympaťák!
Minulý rok se Trenérem mládeže stal Lukáš Novák, trenér capoeiry z Pardubic. O svých dojmech z loňského Dne trenérů mládeže, o plánech do budoucna a o tom, proč vysněná cesta do Brazílie musí zatím počkat, promluvil v novém rozhovoru pro Díky, trenére.
Od Vašeho vítězství na Dni trenérů mládeže uplynulo půl roku. Jak na něj a vůbec na celý projekt vzpomínáte?
Já jsem si to vítězství hrozně užil. Ono ani nešlo o to, že jsem vyhrál, mně se prostě moc líbil koncept celé té soutěže, to poděkování všem trenérům. A všichni trenéři, kteří tam byli se mnou, tak byli úžasní, měli tam super děcka, svěřence a myslím si, že hlavně pro ně je to odměna. Ani ne tak pro mě, jako spíš pro ty děti.
Jak si Den trenérů mládeže užili Vaši svěřenci?
Myslím, že to na nich bylo vidět, byli úplně nadšení, částečně nervózní, protože nevěděli, co se od nich očekává, ale já jsem jim říkal – hele, bude to normální vystoupení, o nic nejde, uděláme tam show a užijeme si to. A oni se pak trošičku uklidnili, byli z toho nadšení a z té výhry dvojnásob. Vlastně jsem ani nečekal, že jich přijede tolik. Říkal jsem rodičům, ať přijedou, že tam bude finále, že to bude hezká akce. Ale že jich přijede dvacet, to jsem nečekal.
A jak jste vítězství oslavil Vy?
Po finále jsme spěchali s malou, aby byla brzo v postýlce a mohla jít spát, ale cestou jsme se se snoubenkou domluvili, že ona s malou pojede domů a já jsem zůstal v Hradci Králové, kde jsme to samozřejmě oslavili, myslím si, dostatečně.
V rozhovoru bezprostředně po vítězství jste řekl, že byste rád navštívil Brazílii, kolébku capoeiry. Přiblížil se tenhle sen uskutečnění?
Brazílie stále trvá, ale rozhodli jsme se, že letos to podnikneme trošičku jinak. Brazílie nikam neuteče a já na to chci být spíš víc připravený, takže jsme se domluvili, že si uděláme dovolenou za známými capoeiristy do Anglie a Skotska, kde jsou jiné kluby a capoeira se tam cvičí trošičku jiným způsobem. Cvičí se tam tradiční styl capoeiry - Angola, kterou my tady tolik necvičíme, takže bych se tomu rád přiučil, protože by každý trenér měl být trošičku naučený i v tomhle stylu, a tak chci být i já.
Na Dni trenérů mládeže je to vždy přehlídka spousty různých sportů. Co Vás nejvíc zaujalo?
Mě nejvíc zaujali mountain bikeři. Sám jsem se k tomu nikdy neodhodlal, mám z toho trošku respekt, ale hrozně bych to chtěl vyzkoušet. A sestra mojí snoubenky, malá šestiletá holčička, chtěla jít na gymnastiku, takže jsme se dohodli s trenérkou gymnastiky Zuzanou Mohylčákovou, která skončila druhá, že by se mohla přijít podívat k ní na trénink. Nevím, jak to nakonec dopadlo, ale vyměnili jsme kontakty a dávali tip právě na gymnastiku do Předměřic, tak uvidíme!
Projevilo se nějak Vaše vítězství v klubu?
Tady se cvičí capoeira pořád stejně, občas přijde někdo nový, ale my jsme ani nedělali v minulém roce moc velký nábor. Ten chceme udělat letos o prázdninách, protože tady v Pardubicích budeme mít v srpnu super akci s názvem Sportovní park a tam chceme dát na letáčky, že tu máme trenéra roku, tak uvidíme, jestli to bude mít úspěch a doufám, že nám to letos přiláká víc zájemců.
A co ještě máte v budoucnu v plánu?
Chtěl bych se aktivněji zapojit tady v Pardubicích, protože pořád dojíždím na každý trénink šedesát kilometrů sem a šedesát kilometrů zpátky domů, s tím bych do budoucna rád něco udělal. Když se tu pak do toho pustíme akčněji, tak si myslím, že se ten klub bude moct rozvíjet dvakrát tak rychleji, než teď. Byl bych vděčný i za spolupráci se Sokolem, mají tam super tělocvičnu, kde už jsme párkrát cvičili. Mým snem je jednou mít vlastní akademii, ale to samozřejmě není úplně důležité.
Díky, trenére nedávno zahájilo už pátý ročník ankety o nejlepšího trenéra mládeže. V čem podle Vás tkví její přínos?
Pro každého trenéra je to hlavně pocit zadostiučinění, že si jich někdo všimnul, že je někdo má rád a že právě je někdo nominoval. Už jen tohle každému trenérovi musí trochu zvýšit sebevědomí a je to důkaz toho, že tu svoji práci dělá dobře. Všem, kteří zvažují, že svého trenéra nominují, bych vzkázal, ať do toho určitě jdou. Nic tím nepokazí a trenérovi udělají radost. Je to dobrá věc!
mh
sdílet | Zpět