Křístelová: od cvičení na zahradě k úspěchům

Trénovala ve středisku mládeže v Olomouci, kde se připravovala děvčata na mezinárodní závody v Pchjongjangu. Když se pak sedmačtyřicetiletá Ivana Křístelová vrátila domů do Znojma a viděla, kolik šikovných dětí metá kozelce venku v parku v trávě, rozhodla se založit klub sportovní gymnastiky. „Žasla jsem, co všechno děti umí, aniž by chodily někam cvičit. Stačilo poradit pár fíglů a ony poskočily zase o kousek dál. Tak jsem začala shánět tělocvičnu,“ popisuje Křístelová, která se dostala do Top 10 projektu Díky, trenére, který se snaží ocenit lidi, kteří vedou děti ke sportování.

Jenže v základní škole, kde Křístelová začínala učit na prvním stupni, nebyla pořádná tělocvična. To jí však elán nevzalo. Na trénink si tedy děti zvala k sobě na zahradu. „Mám tam kladinu i hrazdu, kterou postavili rodiče prvních svěřenců. Když bylo hezké počasí, tak jsme řádili na čerstvém vzduchu. Když se zatáhlo, schovali jsme se do sklepa, kde se dalo výborně zpevňovat a posilovat,“ směje se trenérka, která se snaží o to, aby její svěřenci předvedli technicky správně náročné gymnastické prvky a každou sestavu zacvičili i srdcem: „Cvičíš nejen pro rozhodčí, ale především sám pro sebe.“

Že je zahrada nedostačující základna pro úspěchy? Vůbec! Křístelová se se svými „zahradníky“ prosadila i mezi gymnasty z prestižních klubů. „Střediskům vrcholového sportu mnohdy pěkně šlapeme na paty. Dokázali jsme si vybudovat respekt mezi soupeři, z kterých jsou však dnes již přátelé, kteří se ochotně podělí o své zkušenosti a rady. A vybojovali jsme i několik titulů,“ popisuje Křístelová.

Nakonec se prostory sehnaly na základní škole. Jenže po několika letech tam musel Klub sportovní gymnastiky Znojmo skončit, čekalo ho stěhování. Kam? To se nevědělo. Navíc trenérka Křístelová šla na mateřskou dovolenou. Nebylo, kdo by se dětem dál věnoval. „V té době jsem chtěla trénování ukončit. Musela jsem se starat o svého synka, nebylo právě jednoduché docházet do vzdálené tělocvičny s kočárkem. Jenže po týdnu za mnou začali chodit rodiče, že jim doma děti brečí, že bez gymnastiky nemohou být. Prosili mě a přislíbili pomoc s hlídáním. Sehnali tělocvičnu na jiné základní škole a pan ředitel s tím souhlasil,“ vzpomíná Křístelová.