Když někdo zlobí, masírujeme uši, směje se lyžařská trenérka Kořistková

Co dělají lyžaři z klubu Ski Vítkovice v létě? Trénují na vodních lyžích! Ale že by u toho zlepšili techniku? To ne… „Jde o to hlavně překonat sám sebe. Je to o odvaze a zábavě. Vítězství je, když objedou kolo,“ popisuje trenérka Světla Kořistková, která se zajímá o psychoterapii a fyzioterapii.

Trenérkou alpských lyžařských disciplín je Světla Kořistková z klubu Ski Vítkovice Bílá už 20 let. Od dětství sportovala. Vždy jí to nejvíc táhlo na hory k lyžím a vztah k nim zdědili oba synové. Když bylo staršímu šest, začala v klubu, do něhož vstoupil, pomáhat s tréninkem dětí. Náklonost k horám a lyžím přenáší teď na ně.

„Před osmi lety jsem si jejich trénováním dokonce začala jako profesionálka přivydělávat. A mám po ruce dva asistenty. Syny, kteří dřív aktivně závodili,“ říká Kořistková. Na jaře šesti až 11leté děti vede pět, po zbytek roku 20 hodin týdně. „A někdy, když je potřeba, i déle.“

Sport je dřina, ale hlavně zábava, to je krédo trenérky, s nímž každoročně vstupuje před svěřence. „Přidávám, že nikde nebudou prožívat tolik radosti a legrace jako v partě u nás. V přípravě mimo zimní sezónu společně hodně cestujeme bez rodičů. Kdyby viděli, jak si děti bez nich vedou. Samostatní lidé, pro něž je samozřejmostí pomáhat ostatním,“ vypráví Kořistková. Příklad za všechny?

Dan při autonehodě málem přišel o nohu. Děti ho střídavě navštěvovaly, ve všem podporovaly, kouzlo party působilo. Moc mu to pomohlo a už se ke sportu vrátil. „A vrátil se na sníh takovým způsobem, že dokonce vyhrál jeden závod z jeho kategorie,“ nadchlo trenérku.

Mladí lyžaři vedení Kořistkovou byli v posledních čtyřech letech opakovaně první v Madeja sport cupu v kategorii předžactva a přípravky. „Roky sázíme na pestrou letní přípravu. Windsurfink, kaity, vodní lyže, lezení. Také výstupy na Lysou horu a další vršky či výlety na kolech, to společně s rodiči i prarodiči,“ přibližuje Kořistková a přidává svůj recept, jak dovést děti při tréninku k větší koncentraci.

„Máme pár společných hesel. Když někdo zlobí nebo je mimo duchem a zaslechne je, hned zpozorní. A když ne, trochu vymasírujeme uši, aby mě líp slyšeli. Naštěstí moc často to není třeba.“

Sama trenérka se zaobírá psychoterapií, snaží se poznat hranice možností svých svěřenců. „Ale občas slyším, že jsem trenér a nemám to moc řešit. Spíše hledám způsoby, jak s nimi pracovat a poznat je,“ dodala Kořistková.

sdílet | Zpět