Fotbalista Bejr: V nemocnici potkal hvězdu a začal trénovat

Tomu se říká být ve správný čas na správném místě. Tedy na správném... Daniela Bejra, k trénování přivedla obrovská náhoda. Nabídku totiž dostal v nemocničním pokoji, kde byl po operaci kolena. Trenérskému řemeslu se věnuje čtyři roky a dělá ho opravdu dobře. I díky tomu se kouč, který letos trénoval mladé kluky v pražské Admiře, dostal mezi vybranou třicítku v projektu „Díky, trenére.“

S kamarády vedl sportovní kroužek dětí. Na trenérskou kariéru to ale nevypadalo. Tedy až do chvíle, kdy si šel nechat do nemocnice spravit pochroumané koleno. A náhoda tomu chtěla, že mu parťáka na pokoji dělal bývalý reprezentant Martin Hašek. „Povídali jsme si a padli jsme si názorově do oka. A on mi tehdy nabídl, že bych byl vhodný trenér pro Spartu. Tak jsem šel na pohovor a nakonec mě Sparta angažovala jako trenéra přípravky,“ popisuje, jak se dostal k trenéřině. „Bral jsem to jako velký úspěch, ale byla to také velká náhoda. Asi to tak ale mělo být,“ dodává s tím, že se s Haškem shodl v názorech na život, fotbal i celkově na sport. „Asi proto mi tu pozici nabídl.“

A tím to všechno začalo. Na Letné vydržel rok a půl. Pak ale přišla nabídka od konkurence. „Oslovil mě pan Veselý, jehož syna jsem trénoval ve Spartě a nabídl mi post hlavního trenéra u ligových žáků Admiry. Tak jsem si vzal týden na rozmyšlenou, probral jsem to s manželkou a nakonec nabídku přijal,“ líčí okolnosti, za jakých opustil slavný klub.

Půjde do Bohemky

Na Admiře se pustil do práce s plnou parádou. O tom, jak se jeho svěřenci zlepšují, makají na tréninku, vypráví s nadšením. „Nedělám to proto, abych byl slavnej, i když do ligy v mužích bych to jednou dotáhnout chtěl. Spíš to dělám kvůli tomu, že vidím, jak to kluky baví, mají radost z pohybu a chuť do práce. Taky vidím, jak se zlepšují. Tohle všechno mě naplňuje,“ vypálí bez okolků. „V neposlední řadě je tam kamarádství, protože na Admiře byla skvělá parta. A nebylo to jen o mě s dětmi, ale i mezi rodiči. Jsem za to moc rád. Doufám, že mě to čeká i na Bohemce,“ konstatuje trenér, že během léta změní fotbalovou adresu a bude připravovat naděje ve vršovickém Ďolíčku.

Trénování ho doslova pohltilo, věnuje mu patnáct hodin týdně. Když je třeba, neváhá si vzít v práci dovolenou. „Na trénink to mám nějakých pětatřicet kilometrů, jezdím to pětkrát v týdnu,“ vypráví. Fotbalem si přitom nevydělává, nějakou korunou do rozpočtu si ale pomůže. Neváhá zdůraznit, že velkou oporou je mu manželka, která je také trenérkou. Věnuje se parkuru. „Má pochopení a jsem za to rád. Bez toho by to nešlo. Dohromady zvládnout tohle všechno je hodně obtížné,“ vypráví nadšeně kouč, který se dostal do Top 30 projektu Díky, trenére.

„O něčem podobném se mi ani nezdálo. Chtěl bych touhle cestou poděkovat nejen klukům, protože je to do určité míry i jejich ocenění, ale i svým kolegům – Petrovi, panu Veselému a paní Forejtové. Zaslouží si to, všechno dělají ve volném čase a moc mi pomáhají,“ prohlásil Bejr a pokračoval v podobném tónu. „Možná by si za tu toleranci zasloužili diplom i u mě v práci.“

Jako starší kamarád

Nominaci k ocenění v akci Díky, trenére dostal i díky názorům mladých fotbalistů. Ti svého kouče ohodnotili tak, že si ocenění zaslouží, protože je baví tréninky, učí je hře fair play, rozumí fotbalu a je s ním legrace. Veselých příhod je prý spousta. „Konkrétní příhodu asi neřeknu, denně jich je totiž několik. Ale kluci jsou ve věku třináct, čtrnáct let, občas si do nich můžu rýpnout ohledně spolužaček, kamarádek. Řada z nich mě má na facebooku, takže vnímám, o čem se ti kluci baví, jak tam komunikují, takže i na to dokážu před tréninkem nebo při tréninku reagovat,“ svěřuje se, jak udržuje tým v pohodě.

„Myslím, že kluci tu srandu berou, vidí, že dokážu být přísný, ale i situaci odlehčit. Nebereme to tak, že jde o život, ale že je fotbal krásnou náplní volného času,“ dodává s tím, že jej mladí fotbalisté berou spíš jako staršího kamaráda. „Kluci vědí, co si můžou dovolit. Nesmí to ale přesáhnout nějakou mez.“

Zaměstnání s trenéřinou mu zaberou většinu volného času. On toho ale pořád nemá dost. Když chce, aby se zlepšovali jeho svěřenci, tak na sobě pracuje i on sám. „Věnuji se ve volném čase studiu na vysoké škole – na fakultě sportovních studií v Brně. Tam jsem vystudoval bakalářský obor sportovní trenérství, specializace fotbal. Teď se věnuji oboru učitelství a kondiční trenér,“ pochlubí se. „Snažím se vzdělávat, obětuji tomu všechen volný čas, dovolenou jsem neměl pět let. V létě se trénuje taky,“ směje se a sní o tom, že se jednou třeba posune i do nejvyšší soutěže.

„Rozhodně to ale není tak, že bych se tlačil do první ligy mužů, práce u dětí mě naplňuje,“ zdůrazňuje. „Ale pokud přijde v budoucnu nabídka třeba od dorostu nebo juniorky, potažmo mužů, tak si to nechám projít hlavou a pak to přijmu nebo nepřijmu,“ doplňuje. Teď si ale užil konec angažmá na Admiře a rozlučku po sezoně. „Moje poslední utkání jsme vyhráli na penalty nad Trutnovem. Kluci do toho dali všechno, radost byla ohromná, užili jsme si rozlučku. Bylo to krásné zakončení mého působení v Admiře,“ dodává držitel trenérské B licence.

mh

sdílet | Zpět