Florbal ve Zlíně zlákal tři sta dětí. Je to paráda, říká trenér Koňařík

Florbal je fenomén dnešní doby, ten snad nemohl v projektu Díky, trenére scházet. Nominaci do TOP 30 dostal Matěj Koňařík, který vede malé talenty ve Zlíně. Když v patnácti letech skončil s fotbalem, hledal nový sport a florbal to u něj vyhrál na celé čáře. Teď už si bez něj neumí představit svůj život. „Když vidím děti, jak jdou nahoru, jak rostou jako hráči i jako osobnosti, je to nádhera. Samotného mě zajímá, kam až to dotáhnou,“ směje se šéftrenér zlínského klubu. Je to jeho srdeční záležitost, o většině dětí něco ví, když je šéftrenérem tři roky.

Rodák ze Vsetína sám vzpomíná na své florbalové začátky a nedá dopustit na svého prvního kouče. „Nemůžu na něj zapomenout, hodně mě toho naučil,“ prozradí. Sám to jako hráč dotáhl do české nejvyšší soutěže a už tam začal sledovat práci trenérů. Jakoby tušil, že se jednou právě do téhle pozice posune. „Snažil jsem se nasát informace, know-how od trenérů, co se nám věnovali, abych je mohl předávat dál. Ve dvaceti jsem se rozhodl pomáhat u těch maličkých,“ vzpomíná. A pak vše nabralo rychlý spád. Všechno se vyvinulo tak, že ve Zlíně před třemi roky vznikl klub, kde se Koňařík stal šéftrenérem. A stal se malý florbalový zázrak.

Za tři roky se do klubu povedlo přilákat na tři stovky dětí, což je úžasné číslo. „Jsme rádi, že jich je tolik. Když jsme klub zakládali, ani jsme nedoufali, že jich bude tolik. Je to paráda,“ vykládá nadšeně. „Zlín je velké město, florbal se tu nehrál na takové úrovni, nevěnovalo se tomu tolik lidí, my jsme se chopili příležitosti a teď jsou tu výsledky vidět. Jsme za to vážni rádi,“ dodává spokojeně.

A zájem malých florbalistů je dokladem, že on s dalšími trenéry odvádí výbornou práci. „Dobrý trénink je pro mě ten, když mají dobrý pocit i moji svěřenci. Je paráda, když se třeba na konci tréninku ptají, jestli budeme hrát ještě dál, prostě, že se jim nechce končit,“ vypráví a je znát, že když k takové situaci dojde, pomyslně pohladí jeho trenérskou duši. „Děti ten trénink chtějí protahovat, nechtějí přestat a z toho mám dobrý pocit. Děti se chtějí zlepšovat, dopadá to tak, že mám ze všeho dobrý pocit já i oni.“

Děti tréninky baví, však se přípravu ve Zlíně snaží dětem okořenit různými hrami. „My se snažíme, aby děti měly z tréninku i požitek. Aby to nebylo o drilu ve stylu - nahraj, udělej to tak a tak. Vymýšlíme různé hry - biatlon, člověče nezlob se i různé další srandy, které jsou pro děti prožitkem,“ prozrazuje recept, který děti evidentně přitahuje jako magnet. A spokojenost vládne na obou stranách. Příprava je kvalitní a ještě to malé florbalisty baví. „Děti udělají třeba ten dribling, co po nich chceme a ani to nevnímají. Běhají, běhají a běhají, funguji tak, jak chceme a ani si to vlastně neuvědomují,“ směje se spokojeně florbalový trenér. Nápad na zapojení her do tréninku odkoukal při studiu na škole. „Není to můj nápad, ale funguje báječně.“

mh

sdílet | Zpět