Děti si už nechodí hrát s hokejkou za barák.“ říká Trenér mládeže 2019 David Vinš z HC Vimperk.
Odstartoval další ročník sportovně-společenské akce Díky, trenére! Každý z vás tak opět může poděkovat trenérům mládeže za jejich obětavou práci a přihlásit je do soutěže o titul Trenér mládeže 2020. Ve hře jsou finanční příspěvky na zahraniční stáže, na vybavení pro kluby a zvolen bude i trenér sympaťák. Minulý rok se Trenérem mládeže stal David Vinš, trenér vimperských hokejistů. O svých dojmech z loňského Dne trenérů mládeže, o plánech do budoucna promluvil v novém rozhovoru pro Díky, trenére.
Od Vašeho vítězství na Dni trenérů mládeže uplynulo půl roku. Jak na něj a vůbec na celý projekt vzpomínáte?
Bylo to hezké období, které gradovalo právě finálovým dnem a říkám narovinu, že se vracím k novinovým článkům, koukám na fotky, videa, protože celý úspěch docházel člověku až s odstupem času a je to hrozně příjemná věc co se nám všem v týmu povedla.
Jak si Den trenérů mládeže užili Vaši svěřenci?
Myslím si, že to byl opravdický zážitek pro všechny, od rodičů, přes děti až po nás, trenéry. Říkám to pořád dokola, jsme jedna hokejová rodina, takže jsme si to v hale užili a bouřlivá byla i samozřejmě cesta domů a pak to celé pokračovalo ještě s posezením a drobnou oslavou. Hodně dlouho se u nás v šatně o finále mluvilo. Děti si jej užily asi nejvíc, viděly různé sporty a měly samozřejmě obrovský sportovní zážitek. Nosily třeba pak i vítěznou sošku ukazovat spolužákům do školy. Za náš tým určitě velký úspěch.
Co říkáte na vaše vítězství v Díky, trenére?
Já jsem to samozřejmě vůbec nečekal. Říkal jsem si, že ta TOP 4 by byla skvělá. Vítězství je třešnička na dortu. Měl jsem po vítězství nabídky i z jiných klubů, nedokážu si ale představit, že bych odcházel od rozdělané práce. Moji dva kluci jsou ve Vimperku spokojeni, mají tady kamarády, svojí partu.
Dokážete si ještě představit život bez trénování?
Vždycky říkám, že se těším až skončí sezóna na konci března, ale už začátkem dubna vymýšlím nové tréninky (smích). Jsem už spíše takový pacient, takže ne. I když jedeme třeba v blbý náladě z prohraného zápasu, tak pak vlezu druhý den na led a je to pryč, nová energie, spokojenost.
Jaká je v současné době situace českého hokeje? Zlepšuje se v poslední době?
Český hokej už nepatří do evropský špičky, už jsme z té čtyřky vypadli. Myslím si, že všechno začíná od té mládeže. Problémy se táhnou od mala, za nás se daleko víc makalo. Pořád se říká, že byla jiná doba, ale v čem? Byli hokejisti - Jágr, Ručinský, Straka atd. V NHL jsme měli daleko víc hráčů. Nemám nic proti individuálním tréninkům, když se hokejista chce posunout dále, tak samozřejmě může. Mám ale pocit, že dnes se to přehouplo v to, že na ledě každý devítiletý lítá celý rok a ten hokejista v šestnácti zjistí, že je vyhořelý, už netahá, nemá z toho radost. Chci rozvíjet u dětí více všestrannost a hlavně aby je to bavilo.
Čím to podle vás je, že nás dohání i nehokejové státy?
Nemyslím, že to je jen o tréninkách, ale že to je i kulturou. Děti si nechodí hrát s hokejkou a tenisákem za barák, teď máme ty individuály za několik stovek na hodinu. Dnes musíme dříve spontánní věci dělat organizovaně. Je to v nás, jak se k tomu stavíme celkově. U dětí to samozřejmě začíná doma, v rodině. Musí poslouchat, já třeba i kontroluju známky v žákovský knížce, ale těm dětem je to už jedno, že mají třeba špatný známky, přestávají mít píli. Na ledě pak také nenechávají vše.
Co byste poradil trenérům, kteří s trénováním hokeje začínají?
Nemít velké ambice. Děti se hrozně rychle dneska selektují. To co po nás chtěli ve třinácti, se chce po devítiletých, přitom ty mozečky na to nejsou. Měli bychom k nim přistupovat kamarádsky a hlavně, aby na sport chtěly samy. Snažíme se, aby třeba u nás hrálo co nejvíce dětí během hokejových turnajů. Neřeším tabulky, výsledky, chci aby hráli všichni, ale samozřejmě mám podmínku, že na sobě musí pracovat. Hokej je týmový sport, takže když mám patnáct dětí na turnaji, tak všech patnáct musí na sobě pracovat. Když pracují, tak hrají.
V rozhovoru bezprostředně po vítězství jste řekl, že byste rád věnovali část peněz nemocnému Tomáškovi? Povedlo se?
Povedlo se. Tomášek přišel s maminkou na náš trénink, předali jsme jim část peněz a sbírku, které mu pomůžou na léčbu a s tím jsme i do té soutěže šli, že část poskytneme jemu a samozřejmě to není konec, pomáhat mu budeme dál. Zbylou část peněz jsem dal do společný kasy v týmu a největší část z té výhry použijeme na cestu do Salzburgu do Red Bull Academy, kde se nám povedlo domluvit celodenní program pro kluky, který obsahuje i dva zápasy v pro mě asi nejlepší akademii Evropě. Jasně, mohl jsem sám odjet někam do Skandinávie, ale nebýt mých svěřenců a jejich rodičů, ničeho bych v Díky, trenére nedokázal, takže jsme to pojali týmově, jak už bývá u nás zvykem.
Na Dni trenérů mládeže je to vždy přehlídka spousty různých sportů. Co Vás nejvíc zaujalo?
Líbily se mi vystoupení Rope Skipping trenérky Kepkové, která skončila nakonec druhá. Nádherný cvičení tam měli baseballisti z Chocně a samozřejmě pan trenér Handlíř z Krnova a jeho ukázka šachů. Před ním opravdu klobouk dolů.
A co ještě máte v budoucnu v plánu?
Chci pokračovat v tom co jsem si nastavil. Moje svěřence to doufám stále baví, zároveň máme relativně nouzi o nové děti. Nemůžu si dovolit selekci dětí, tak jak to dělají ve větších klubech. Chci se dál bavit i s rodiči, aby ty děti k tomu sportování nenutili, ale spíše motivovali.
Díky, trenére nedávno zahájilo už šestý ročník ankety o nejlepšího trenéra mládeže. V čem podle Vás tkví její přínos?
Hlavně to poděkování trenérům mládeže, kteří nejsou často adekvátně ohodnocení. Ale to bychom mohli každému děkovat každý den, ale přes Díky, trenére se ty příběhy alespoň trochu dostanou ven. Někoho to může dostat do jiných pater než fungoval před anketou, vím, že takové příběhy jsou. Já ten ohlas kolem sebe vidím také.
Jak se dá v soutěži uspět?
Neměnit se. Třeba když probíhala návštěva štábu Díky, trenére, tak jsem nedělal jiný tréninky. Mně se osvědčilo být svůj, tréninky dělám pro děti, chci aby je to bavilo a tak k tomu přistupuju.
mh
sdílet | Zpět