Děti motivuje jednonohý bojovník, říká trenér taekwonda Limprecht
Taekwondo. Sport a zároveň filozofie, životní cesta. Trenér Petr Limprecht vede děti k taekwondu už 20 let. Vychoval stovky bojovníků a nyní se chce zaměřit také na handicapované. Když jeden z jeho svěřenců přišel o nohu, trénovali dál. Nepolevovali. „Nyní bojuje s protézou a dokáže porážet i zdravé taekwondisty. Je to něco neskutečného,“ říká Limprecht.
Ukaž, jakou máš sílu. No tak, pořádně kopni. Nejdřív pravou nohou. Dobře. A teď postupně uhoď rukama. Slušné. Víš co, přijď za námi na trénink. Určitě ti to půjde.
Kolik dětí za těch 20 let, co se jim vyznavač korejského bojového umění Petr Limprecht věnuje, totéž s obměnami slyšelo. Trenér mělnického klubu Hansoo Taekwondo, který působí i u české reprezentace, jich vychoval stovky. Stále aktivní taekwondista (nositel 5. danu) a mezinárodní rozhodčí se bez nároku na odměnu věnuje dětem od šesti let 12 hodin týdně.
„Proč? Baví mě to a naplňuje. Mám radost, když moji svěřenci uspějí v mezinárodní konkurenci. Vloni se jim to povedlo několikrát. Potěší mě, když zaznamenám, že to do klubu pořád táhne i bývalé závodníky a stávají se trenéry či rozhodčími. Také když vidím jednu z našich nejlepších bojovnic. Je jí devatenáct a poprvé přišla na trénink v šesti,“ svěřuje se Limprecht a přidává: „Je toho víc. Zájem rodičů, škol, města Mělník o náš sport.“
Trenér Limprecht nejčastěji vzpomíná také na začátky jednoho ze svých starších svěřenců. Bohužel jednoho dne přišel o nohu. Přesto ho požádal: „Trenére, pojďme to zkusit a trénovat.“ Nelituje toho. Vždyť poráží také zdravé soupeře. „Bojuje s protézou a rozhodně nemá žádné úlitby. Snaží se přizpůsobit zdravým, jede zcela běžný trénink,“ popisuje Limprecht. Zároveň děti velmi motivuje. „Když vidí, že lze bojovat také s jednou nohou, snaží se o to více trénovat.“
Se svým jednonohým svěřencem má velké plány, chtějí totiž na olympijské hry handicapových nebo vyhrát titul mistra světa. „Myslím, že na to rozhodně má,“ dodává mělnický trenér, který svým svěřencům rozumí. Ví, co pro ně znamená pochvala. Nebo malý dárek přivezený z Koreje, kolébky taekwonda. Plakát, samolepka či odznak s vyobrazením idolu. Limprecht učí nejen kopy nohama či údery a seky rukama. Snaží se dětem vštípit základní myšlenku bojového sportu a zároveň výtečné sebeobrany, založené na systému mravních principů – fair play.
„To je pro náš sport naprosto stěžejní. Prostě nejsme ti, co se jen perou. Jsme i duše poetické. V paměti mám jeden trénink: Svěřenci stojí v řadách a musí se plně koncentrovat na výklad trenéra. Ani se nehnout. Nemluvit, neutřít si pot z čela. A najednou si všimnu, že jeden z těch nejmenších je jinde, kouká z okna. Ty neposloucháš, že. Asi ne, slyším. Víte, venku je dnes tak hezky. Podívejte, jak tam krásně kvete bez,“ směje se Limprecht.
