Brankáře Kafku florbal baví i díky trenérům

To, že stále chytá za Tatran Střešovice v extralize i za reprezentační tým, přičítá Tomáš Kafka působení trenérů, s nimiž se v dlouhé kariéře setkal. Začala v pražském klubu už v roce 1998 a během ní získal tři medaile z mistrovství světa. „Právě trenéři jsou důvodem toho, proč mě florbal pořád tak baví,“ říká dlouhodobě nejlepší český florbalový brankář a ředitel týmu forenzních služeb renomované poradenské společnosti Ernst & Young.

Za svoji kariéru jste zažil už hodně trenérů. Jaké by měli mít vlastnosti?

„Takové, jaké jsem poznal u trenérů, kteří mě vedli v Tatranu. Měl jsem na ně štěstí. Potkal jsem se s nadšenci plnými energie a chuti nadchnout pro florbal i své svěřence. To, že dál hraju i v šestatřiceti, je i jejich zásluha. Dokázali ve mně zažehnout lásku k tomuto sportu.“

Co z jejich trenérského umu byste vyzdvihl?

„Nikdy nestavěli barikádu mezi sebe a hráče. Nekašlali na naše názory. Byli otevření, naslouchali nám, stmelovali a nutili nás, abychom drželi pohromadě. Vlastně byli součástí týmu, pevné party. Také proto jsem se mohl s Tatranem stát dvanáctkrát mistrem České republiky. Tohle kromě toho, že naučí základy, by měli mít v sobě i trenéři dětí.“

Florbal patří k nejrychleji rostoucím sportům v České republice, stále zažívá boom. Stačí se velký počet dětí vůbec trenérsky obsluhovat?

„To je právě jedna z největších bolestí. I když tu funguje systém vzdělávání, většinou děti trénují samouci, dobrovolníci. Na rozdíl od etablovaných sportů nemáme zatím vytvořenou širokou základnu profesionálních trenérů. Tolik lidí totiž vrcholovým florbalem neprošlo, aby poté mohli předávat zkušenosti dál. Nebo spousta hráčů ani nenavázala trenérskou kariérou, to je obrovský problém.“

Jak tohle vyřešit?

„Jednou z možných cest je přetáhnout trenéry z jiných sportů. Oni vědí, jak pracovat s dětmi, jak pracovat s kolektivem, motivovat je, jak jim dávat zpětnou vazbu, udržet disciplínu a hlavně zlepšit kondičku. Někdy se to povede. Byl jsem u toho, když v Tatranu začínal jeden z nejznámějších florbalových trenérů Zdeněk Skružný. S původně hokejovým trenérem to bylo půl roku fakt vtipné. Nikdo z nás nezapomene na jeho: Hoši, neztrácejme na tréninku čas, rychle vysypte ty puky. Až se florbal zcela zprofesionalizuje, což očekávám do deseti let, situace se určitě zlepší.“

Máte vysvětlení pro to, proč si děti a jejich rodiče vyberou v pestré nabídce právě florbal?

„Asi děti baví, že se u něho mohou vyblbnout víc než u jiných sportů. Když se sejde šest lidí, kteří neumí hrát volejbal, a přesto se do něj pustí, tak se ani nezpotí. Při florbalu je to jinak. Ti lepší si troufnou na sólíčka, udělají si kličku, ale k míčku se dostanou i ti slabší. Když nic jiného, jsou součástí party a pořádně si zaběhají.“

Z toho, že se aspoň nějaké děti hýbou, přece musíte mít radost…

„Jistě. Je fakt, že se na to dívám spíše z pohledu budoucnosti vrcholového sportu. Je fajn, že děti hrají. Ovšem moc by se mi líbilo, kdyby většina z nich neskončila s florbalem už v kroužku, ale dál se rozvíjela v nějakém klubu. To by ovšem chtělo mít po ruce hodně kvalitních trenérů a také peníze na odměny pro ně.“

juh

sdílet | Zpět