Michaela Mádrová

Fit Studio D Praha, Aerobic

Trenérka aerobicu Michaela Mádrová: „Já říkám, že trenér je tři v jednom. Je to trenér, rodič a psycholog.“

Fit Studio D Praha je oddílem velice talentovaných a úspěšných sportovců. Proměnění jejich sportovního potenciálu, ale také výchovu k aktivnímu životnímu stylu má na svědomí trenérka Michaela Mádrová, která trénování mládeže aerobicu doslova propadla. A proto letos zaslouženě patří mezi Top 16 trenérů mládeže v anketě Díky, trenére.

Celoživotní spojení Míši a aerobicu jako by bylo již dávno předem osudem určeno. „Jako malá jsem začínala v jeslích nebo ve školce tanečkama a rodiče mě pak daly na aerobic, když zjistily, že Dáša Zittová tady rozjíždí lekce aerobicu.“ V sedmi letech to pro Míšu, jak přiznává, byla jasná volba. K trénování dětí se pak dostala velice brzo v porovnání s trenérskými začátky jiných. V šestnácti v oddíle skončilo pár trenérů a Míša sama tehdy přispěchala s nabídkou pomoci. „Viděla jsem, že trenérka potřebuje tak jako pomoct a chtěla jsem si to zkusit, jestli taky někoho dostanu někam výše, na Evropu, na svět.“ Dnes se po čtrnácti letech věnuje sedmi desítkám svěřenců ve věkovém rozmezí 7-15 let.

Přestože je aerobic fyzicky náročným sportem nemá vůči zájemcům prý hranice. „Aerobic je určený pro všechny děti. Je bez omezení, když chtějí začít. Když je to chytne, tak to může dělat kdokoliv.“ Dle Míši je nutné, aby si každé dítě našlo nějaký sport, neboť přináší celoživotní průpravu. „Celkově sport změní život, dá člověku disciplínu a spolupráci. Já jsem si třeba našla celoživotní přátele.“ Zvláště v současné době svádí sportování těžký souboj s pasivním vysedáváním u počitače, což však Míša vidí jako komplexní problém výchovy dětí než jako dětskou pohodlnost samotnou. „Problém jsou rodiče, které jsou línější a línější, nebaví je dovážet děti na různé kroužky. Problém je, co si myslím, i v učitelích tělocviku, že někteří nejsou tak vyučení a hrajou třeba jenom nějakou přehazku a nevěnují se rozvíjení dítěte, neukázují mu ty možnosti sportů.“

Na trénování dětí Míšu nejvíce baví spontánní reakce dětí. „Mě těší, když mají radost z toho sportu, z toho tréninku a nejvíce, když se naučí nový prvek. Když mají takové to „Míšo, já jsem to zvládla,“ tak to je krásný pocit,“ rozplývá se Míša. A dodává: „Když vidím, že svěřenci jsou do toho zapálení, mají cíl a chtějí se ještě více zdokonalovat. To mě žene kupředu. Je to motivace k tomu, abych zdokonalovala i já své trenérské schopnosti.“ A že trenéřina dle vyžaduje řadu schopností. „Já říkám, že trenér je tři v jednom. Je to trenér, rodič a psycholog.“

Své tréninky se snaží neustále zpestřovat triky, vtípky i jinými aktivitami. „V jednoduchosti je krása, stačí se svěřenci zasmát, udělat zábavu. Jsou poté uvolněnější a pracovitější.“ Někdy dokonce přizve na návštěvu externí trenéry. „Občas mají baletní nebo gymnastickou průpravu, ale i jiné trenéry zapojujeme.“ Jako třeba florbalové. „Když máme mimo sezonu, už se nemusí cvičit sestavy, tak se snažím dávat takovéhle hry, míčové aktivity a tak různě.“ A co je tedy signálem potvrzujícím dobrý trénink? „Radost z dobře odvedené práce a že se mi ty děti neustále vracejí.“

Když se dala na trénérskou dráhu, vytyčila si výsledkový cíl, jenž dnes rozšířila o nevýsledkovou část. „Svůj sen jsem si splnila, dostala jsem svěřence na ME a MS. V tom bych chtěla pokračovat, ale, jak mi řekla moje trenérka, dobrý trenér se pozná podle toho, že vychová ještě lepšího trenéra, než je on sám. Tak to je můj další cíl.“ Děti Míšu milují a nejen touto cestou vzkazují: Díky, trenére!

mh

sdílet | Zpět