Barbara Dufková

KK Milevsko, Krasobruslení

Krasobruslařka Barbara Dufková:„Krasobruslení není pro každého, ale já se ho snažím šířit tak, aby pro každého bylo.“

Krasobruslení bylo na Milevsku ještě několik let zpět nemyslitelné. Dnes i díky Barbaře Dufkové existuje tamější klub KK Milevsko z.s. a proto má spousta dětí možnost tento sport vyzkoušet a podobně jako Bára se do něj zamilovat. Chvála se na mladou trenérku snáší ze všech stran, a proto patří mezi Top 16 trenérů mládeže v anketě Díky, trenére.

K nerozlučnému spojení Báry Dufkové a krasobruslení došlo již v raném dětství, a to i přesto, že se nejednalo o její první volbu. Maminka, bývalá kaskadérka, Báře nejdříve nabízela aktivitu zcela z jiného soudku, jízdu na motorce. Jelikož však čtyřletou holčičku motorky vůbec nazaujaly, rozhlížely se dále. Bára zkoušela balet a nějaké tanečky, než konečně narazila na krasobruslení. „Od první chvíle jsem z ledu nechtěla odejít, a od té doby krasobruslení miluji.“ vzpomíná mladá trenérka.

Po letech píle a dřiny na své osobní kariéře nastal zlom, který ji přivedl k trenéřině. Ve 14 letech zápasila s technikou podobně jako mladší sestra, kvůli čemuž dojížděly na soukromé tréninky do Prahy, kde si Bára osvojila jinou techniku. „Během jednoho z tréninků jsem se ségře věnovala a po pěti minutách se naučila to, o co se s trenérkou pokoušela asi půl roku.“ V tu chvíli si uvědomila, že trénování bude to pravé. „Bylo to pro mě takovým posláním shůry. Naslouchám životu a ukázal mi tuto cestu.“

Svému snu uzpůsobila vše. Po pár letech, kdy trénovala malé náborové děti krasobruslení i hokej-techniku bruslení, zatoužila mít vlastní klub a učit podle svého vlastního stylu. „Zpočátku nám nikdo nevěřil.“ vzpomíná na skeptické okolí a nedostatek podpory od města. Přesto si šla za svým a založila na Milevsku zábavný kroužek, který má dnes po třech letech stabilní základnu dětí i sportovní úspěchy. „Nedělá z toho drill, ale chce, aby byly děti spokojené a měly radost. Funguje to tu jako skvělá parta i s rodiči.“ rozplývá se Bářina maminka a zároveň jedna z jejích nominantek.

Své tréninky mívá Bára velice pestré. Před vstupem dětí na led je nezbytné potrénovat náročné kreace na suchu a po nich zpravidla následuje mentální příprava, která je dle Báry ve sportu důležitá. „Chci, aby o tom děti už ve svém věku začaly přemýšlet, byly tak vedené a uvědomovaly si svou mysl. Ráda bych, aby s ní dokázali pracovat už nyní.“ Krasobruslení vnímá jako náročný sport, kde je třeba skloubit rychlost, sílu, vytrvalost, koordinaci, maximální soustředění, ale současně musí mít člověk cit pro rytmus. „Musíte slyšet hudbu, jinak je to jen odjetá jízda a není tam prožitek, žádný příběh, který by diváka přitáhl.“

U svých svěřenkyň na výsledky tolik nelpí, ale chce, aby měly prožitek z jízdy a dobrý pocit. Co se osobních ambic do budoucna týče, je Bára zdravě cílevědomá: „Chtěla bych se dostat do zahraničí a aby se o mě vědělo.“ Již dnes však dokáže vykouzlit úsměv u všech svých svěřenkyň, které ji vzkazují: „Díky, trenére!“

mh

sdílet | Zpět