Lucie Koštířová

TSK Dynamik, Aerobic

Trenérka aerobiku Lucie Koštířová: „Holky tady jsou šťastný.“

V Lysé nad Labem již devátým rokem funguje oddíl aerobiku TSK Dynamik, který již získal na veliké popularitě. Hlavní trenérka a jeho zakladatelka Lucie Koštířová je držitelkou hodnot, které zaslouží obdiv a proto je letos zalouženě mezi Top 16 trenéry mládeže v anketě Díky, trenére.

Ne všechny vzpomínky na sportovní začátky jsou příjemné. Své o tom ví i Lucka.„V dětství jsem byla uvolněna z TV, často jsem byla nemocná a měla jsem nadváhu. Moc lidí mi nevěřilo, že něco dokážu, jen má rodina mě od začátku podporovala,“ vzpomíná Lucka a dodává: „Má sestra tančila a bylo to krásné. Mě nikde nechtěli, byla jsem podle nich už stará a silná.“ Ve čtrnácti letech se proto rozhodla udělat radikální změnu. Začala navštěvovat hodiny tance v lidové škole umění pro začátečníky a také chodit do Sokola na gymnastiku, v které se našla. „Chtěla jsem všem, co mi nevěřili, dokázat, že na vzhledu a věku nezáleží.“

V Sokole začala postupně i pomáhat a následně si udělala první trenérské zkoušky. Vystudovala obor tělesné výchovy a zeměpisu, po čemž rozšířila řady učitelů na základní škole. Jelikož zbožňuje práci s dětmi, tak se před devíti lety s pomocí přátel rozhodla založit klub aerobiku. „S kamarádkou jsme si řekli, proč to nezkusit, něco jinýho. Tak jsme to zkusily a bavilo nás to. Byla to jiná hudba, jinej styl. Postupně jsem si začala vymýšlet i metodiku toho cvičení, jezdila jsem na různé kurzy a zjišťovala jsem, co kde frčí. Snažila jsem se to přizpůsobit i těm dětem, které v Lysé máme a myslím si, že to funguje.“ Zprvu čítal pouze dvanáct svěřenkyň, dnes se Lucka věnuje až šedesáti dětem v širokém věkovém rozmezí 3 – 15 let.

Možná i kvůli vlastní zkušenosti dává Lucka prostor všem a dbá na to, aby každý našel své místo v partě bez ohledu na nějakou nedokonalost. „Není to jenom o tom, že jste hezký, štíhlý, hubený, že slyšíte hudbu, ale o tom, že chcete patřit do nějakého kolektivu.“ A bohužel přiznává, že se zaujatostí porotců se v aerobiku setkává prakticky neustále: „Co se mi na tom sportu nelíbilo a setkávám se s tím opravdu každý rok na každý soutěži, že ti porotci strašně dbají na jednotnosti. Ale tím nemyslím, jestli jdou synchronně, ale jestli jsou brunetky všechny, stejně velký, hubený, štíhlý. Vlastně málokdy dokážou ocenit to, že když je někdo silný, že musí do toho dát mnohem větší píli a že je pro ně mnohem těžší zapadnout do toho kolektivu.“

Přestože se klub účastní řady soutěží a má vysoké ambice, existuje i důležitější cíl. „Určitě naším cílem není jenom trénovat závodně. Já bych ráda, aby děti pochopily, že to cvičení s hudbou může být i zábavné, a že to není jen o tom něco ze sebe vyždímat nebo že to mohou cvičit jenom ti, co opravdu dřou.“ Během tréninku Lucka zapojuje nejrůznější prvky nebo ponechává iniciativu holkám. „Děvčata si mohou se mnou vyměnit pozici trenéra. Mohou si vymyslet tréninkové sestavičky, které pak učí ostatní apod. Soutěže, gymnastika, balet, jóga, míčové a kolektivní hry. Zapojují vše podle situace a věku.“ A jak se pozná dobrý trénink?„Když jsou děti spokojený. Když jsme lehce zpocený a cítíme, že to stálo za to.“ Na trénování ji baví legrace, hudba, práce s dětmi, ale i vděk rodičů. „Pocit, když je vidím, jak jsou šťastní, když se umístí na soutěžích.“

Do budoucna si nedává nějaké výrazné výsledkové cíle, ale přeci jen by přání měla. „Aby bylo více dětí, jako jsou ty v našem klubu. Aby se děti dokázaly zasmát vlastním chybám, tak jako já.“ Za čas a péči strávenými s dětmi ji právě proto tato druhá rodina vzkazuje: „Díky, trenére!“

mh

sdílet | Zpět