Konečně: Díky, trenére zná Top 30!

Unikátní sportovně-společenská akce Díky, trenére má za sebou první fázi – zná jména Top 30 trenérek a trenérů dětí a mládeže. Jména vybraných, kteří budou dál soutěžit o titul Trenér mládeže 2015 a ceny v hodnotě 150 tisíc korun, zveřejnil dnes také Deník. Od 2. března mohli svěřenci trenérů, jejich rodiče a sportovní nadšenci nominovat do soutěže své oblíbené trenéry. Do 14. června jich bylo celkem 1503!

V České republice je hodně trenérů mládeže, kterým stojí za to říct díky. Vyberme společně ty, kteří si to zaslouží nejvíce. S takovým mottem vstoupila na veřejnost soutěž Díky, trenére. Za čtyři měsíce ji podpořilo přes 30 sportovních svazů a mnoho osobností. A hlavně – 2059 přihlášek nominovalo 1503 trenérek a trenérů dětí z více než 50 sportů.

Největší počet trenérů je z fotbalu (25%), následují basketbal (10%) a házená (6%).

Top 30 trenérů bylo vybráno na základě údajů z trenéry vyplněného dotazníku z webové stránky. Jejich statistické zpracování a analýzu uskutečnila IPSOS, největší agentura výzkumu trhu a veřejného mínění v České republice. „Bylo krásné číst osudy trenérů a trenérek. Popisovali, jak se dostali k trénování. Bedlivě jsme četli, co je na trénování baví, proč tuto činnost dělají, jaké mají úspěchy. Cílem projektu je vybrat trenéry, kteří budou inspirovat ostatní,“ dodal organizátor Rydl.

Vybranou společnost trenérů čekají do poloviny září návštěvy odborných komisařů. Ti se podívají, jak pracují s dětmi. Potom, po pečlivém zkoumání, pošlou do třetího kola soutěže 10 trenérů, z nichž odborná porota vybere Trenéra mládeže 2015.

Vítěz, jehož jméno bude oznámeno v listopadu, obdrží pro sebe a svého svěřence pobyt v jednom z prestižních světových tréninkových center v hodnotě 100 000 korun. Navíc jeho klub či oddíl dostane přilepšení 50 000 korun na přípravu dětí. Vyhlášení soutěže proběhne v listopadu letošního roku.

A zde je seznam Top 30 trenérů! Gratulujeme!

(seznam je řazen podle sportů)

Ivana Kožmínová

Aerobik

(Maniak aerobik Havířov)

Nejdůležitější je pro mě podpora dětí ze sociálně slabých rodin, aby se začlenily do kolektivu. Měla jsem malou dceru a hledala jsem sport, kde by se potkala elegance, tanečnost a sportovní výkon. Protože nic takového u nás nebylo, založila jsem vlastní klub.

Lucie Markusková

Atletika

(Triatlet Karlovy Vary)

V 18 letech jsem začala trénovat atletickou přípravku, o dva roky později jsme si s tatínkem založili vlastní klub. Za poslední roky jsme zaznamenali velký zájem o atletiku, momentálně máme 220 členů.

Tomáš Krajča

Badminton

(SK Prosek Praha)

Původní motivace k trénování byl úspěch, časem vše přerostlo ve vizionářství, jak dokázat v individuálním sportu postavit základ týmu, který jako přející a živý organismus dokáže výjimečnému jedinci usnadnit jeho obtížnou cestu.

Jaroslav Krejčíř

Baseball

(Olympia Blansko)

V roce 2010 jsme založili všestrannou sportovní přípravku se zaměřením na baseball pro předškoláky a nejmenší školáky. Nazvali jsme ji Happy ball. Dnes máme ve dvou přípravkách 6-8 let a 9-10 let něco přes 50 dětí.

Marián Krásný

Baseball

(Třebíč Nuclears)

Hrál jsem baseball a vždy jsem měl chuť dosahovat ty nejlepší výsledky. Už jako osmnáctiletý jsem chtěl naplňovat tímto sportem i děti. Postupně se to stalo pro mě pozitivní drogou, bez které si to už nemohu představit.

Martin Šorf

Basketbal

(BK Litomyšl )

Trénováním jsem získal další rozměr a smysl života. Teď je pro mě basketbal a trénování na prvním místě a všichni svěřenci a jejich rodiče jsou mi vlastně druhou rodinou.

Robin Foniok

Basketbal

(BK NH Ostrava)

Jsem typem trenéra, co se chce stále učit novým trendům, a proto vyhledávám i pro kluky turnaje v zahraničí. Vzhledem k financím zatím nemám možnost účastnit se mezinárodních seminářů.

Lukáš Tamme

Cyklistika

(Bikrosclub Řepy)

Jednoho dne jsem zjistil, že víc trénuju děti než závodím a bylo to. Připadalo mi, že mě klub potřebuje víc, jako trenéra než závodníka.

Michal Eisenkolb

Florbal

(AC Sparta Praha Florbal)

Od prvních chvil, kdy se děti přijdou na trénink, kladu velký důraz na čestnost a kamarádství. Jak vést děti k fair play? Třeba tím, že jim dáte důvěru a necháte je, aby se samostatně rozhodovaly, jak budou řešit určité sporné situace.

Tomáš Bezpalec

Fotbal

(TJ Březiněves)

Největší úspěch? Když vidím, jak se kluci hlásí, že chtějí jít do zápasu nebo i do rozdělení na tréninku. Dále, jak je to baví a smějou se. A samozřejmě mě těší, že pokud na trénincích něco cvičíme a připravujeme se, že to v zápase ukáží a uplatní.

Jan Javůrek

Fotbal

(FC Sporting Mladá Boleslav)

Po několika letech trénování různých kategorií a absolvovaných licencích jsem zjistil, že pro mě není důležité trénovat nejlepší kluby v nejlepších soutěžích, ale že mě naplňuje práce s mládeží.

Rostislav Vaněk

Fotbal

(RSKM Horní Pomoraví)

U nás na vesnici máme obrovský problém, že máme málo dětí. Proto jsem založil Regionální sportovní klub (RSKM) Horní Pomoraví a naším cílem je jen jediná věc - dostat děti od počítačů na hřiště.

Ivana Křístelová

Gymnastika

(Klub sportovní gymnastiky Znojmo)

Co mě naplňuje? Pohled na spoustu šikovných dětí, kterým stačilo jen ukázat cestu. Touha překonat fyzikální zákony a obdiv nad tím, co všechno člověk dokáže.

Andrea Řezníčková

Házená

(HK ASA Lovosice)

Mně se splnil sen a mé hobby se stalo i mým zaměstnáním. Můj tatínek, který trénoval 40 let a v roce 2010 nečekaně zemřel na srdeční příhodu, je mým hnacím motorem pracovat dál.

Václav Šůcha

Hokejbal

(HC Buldoci Stříbro)

Co považuji za svůj úspěch? Založení a rozvoj hokejbalu ve svém městě Stříbro. Nominace na post trenéra na Letní olympiádu dětí a mládeže 2015.

Antonín Mrzílek

Jachting

(YC Neratovice)

Ještě v době aktivního závodění mě oslovil kolega, abych mu pomohl. Takže jsem mu v době volna pomáhal s přípravou na suchu i na vodě. Bohužel kolega tragicky zahynul cestou na závody a vše zbylo na mě.

Karolína Pachotová

Jezdectví

(Voltiž Duha)

Založila jsem malý jezdecký klub, koupila jsem koně, vycvičila ho a pak se dala také do trénování dětí. Po šestiletém snažení máme na kontě mnoho úspěchů a plno nadšených dětí, které s radostí pracují na své další výkonosti.

Věra Krásná

Judo

(Soukromá škola bojových sportů Břeclav)

Můj o rok starší bratr se neustále se mnou chtěl rvát. Jednou proběhl na ZŠ nábor do oddílu judo, a to ve mě vzbudilo naději, že až se to naučím, tak jej přeperu. Trénovat jsem začala ve 12 letech.

Václav Novák

Judo

(Judo klub B62 Kladno)

S judem jsem se prvně seznámil jako patnáctiletý učeň v Pardubicích. Protože se mi tento sport zalíbil, tak jsem po návratu do Kladna založil oddíl, který v tomto městě dosud nebyl.

Martin Nešpor

Lakros

(Sokol Spořilov)

S několika dalšími podobně smýšlejícími nadšenci jsme chápali, že budoucnost je pouze ve výchově nových dětských hráčů, pro které je však třeba organizovat soutěže, turnaje a ligu.

Ondřej Michálek

Lední hokej

(HC Děčín)

Hrozně jsem jako brankář chtěl dát gól, což se mi povedlo v dorostu proti Mladé Boleslavi při power play. Neměl jsem motor, co by mne hnal dál. Ale od ledu jsem nechtěl. Práce s dětmi mě naplňuje.

Dana Masárová

Lukostřelba

(Lukostřelecký oddíl TJ Ostrava)

Lukostřelba je vhodná i pro děti s handikepem, s astmatem, obézní, takže umožníme sportovat dětem, které by jinak byly od sportování izolovány.

Karolina Paterson

Pozemní hokej

(HC 1946 Praga)

S trénováním jsem paradoxně začala až na Novém Zélandu, kde je pozemní hokej jedním ze školních sportů. Po návratu zpět do Čech jsem začala spolupracovat s mým klubem.

Miroslav Vlach

Rádiový orientační běh

(Radioelektronika Cheb)

Baví mě to a těší, když z malého dítěte, které nic neumí, dokážeme během několika let vychovat úspěšného sportovce se smyslem pro odpovědnost.

Tomáš Kohout

Ragby

(RC Mountfield Říčany)

Můj děda založil v roce 1944 ragby v Říčanech, podílel se na rozvoji ragby v Československu. Po ukončení hráčské kariéry jsem na jeho práci a ostatních nadšených mládežnických trenérů navázal.

Václav Kalina

Softball

(Hladoví Hroši Sezimovo Ústí)

Bohužel otec tragicky zemřel a moje maminka se pokusila nepoložit softball v Sezimově Ústí. S mým dlouholetým kamarádem jsme nakonec přebírali povinnosti trenérů při drilových cvičeních až jsme si udělali licence.

Daniela Smutná

Stolní tenis

(Sokol Plzeň)

Onemocněla jsem zánětem mozku a mozkových blan, strávila jsem rok na invalidním vozíku, takže jsem musela přestat trénovat i učit. Neměla jsem příliš velkou naději na to, že budu znovu chodit, ale nikdy jsem neztrácela pozitivní myšlení, díky čemuž se mi nakonec podařilo vstát a nakonec se i vrátit k trénování.

Pavel Benčo

Šachy

(Beskydská šachová škola)

Vždy razím heslo, že je dobré se učit od těch nejlepších, proto jsem se snažil dostat do mládežnické reprezentace a když se mi to povedlo, setkával jsem se na mistrovství světa a Evropy s těmi nejlepšími trenéry a čerpal z jejich zkušeností.

Jan Navrátil

Veslování

(Český veslařský klub Praha)

Oživil jsem zapomenutý pražský klub, kam jsem přišel na podzim roku 2007. Klub se pohyboval na konci žebříčku klubů takřka bez bodu. Podařilo se a žebříčkem klubů jsme vystoupali až na stupně vítězů.

Josef Herclík

Volejbal

(VSK Spartak Děčín)

Přes možnosti trénovat i profesionálně (nabídky byly i ze zahraniční), jsem zůstal celý život v Děčíně jako amatér a vážím si nejen úspěchů a bylo jich dost, ale i toho, že se o nás ví, a hlavně, že potkávám své bývalé svěřence prakticky v celé republice.

sdílet | Zpět